„Sluneční paprsky potěší i ty v tichu a temnotě.“
Jak se asi cítí člověk, který je od narození slepý a hluchý? A jak může komunikovat se svým okolím? Marie je celý život uvězněná ve vlastním světě ticha a tmy, bez možnosti vyjádřit své myšlenky, odkázaná na rodiče. Na konci 19. století ji chce společnost “uklidit” leda do blázince. Zoufalý otec ji nakonec svěří do péče jeptišek, vychovávajících hluché dívky.
Tento případ je ovšem jiný, protože Marie nemá sociální návyky a chová se jako divoké zvíře. Nikdo neví, jestli její intelekt není nenávratně poškozen. Jeptiška Markéta ale považuje za své životní poslání naučit ji dorozumívat se s okolním světem. Nazve ji “dítě mé duše”.
Příběh plyne klidně, přesto je velmi silný. Nepotřebuje vytvářet srdceryvné scény, jeho podstata sama o sobě postačí, a není třeba dodávat drama. Sledujeme sebeobětování jeptišky pro vyšší dobro, její neutuchající a nezlomnou snahu pomoci Marii. S tím se zároveň rozvíjí pouto mezi těmito dvěma ženami. Film je podle skutečné události, a není divu, protože to by žádný scénárista nevymyslel.
Kamera se zaměřuje na krásu zcela obyčejných věcí.Dojemné scény jsou uvěřitelné a přirozené. Napomáhá tomu i prosté a strohé prostředí ústavu a okolní přírody. A samozřejmě skvělé herecké výkony Isabelle Carré a Ariany Rivoire. Vše podbarveno jemnou hudbou. Kamera se zaměřuje na krásu zcela obyčejných věcí – stromů, které pro Marii představují útočiště, slunečních paprsků, kterými se ráda nechá zahřívat, dotyků, které se stanou synonymem řeči.
Snímek je netradiční také v tom, že v něm nejde o milostné ani rodinné vztahy, nebo jiné, běžné známé problémy. A přesto se může každého dotknout. Příběh Marie není jen o Marii, ale zároveň vyprávěním o mnohem vyšších hodnotách. O lásce k bližnímu, přátelství, smrti, obětování a smíření se ztrátou. Lidé, kteří nás v životě zásadně ovlivní, nemusí vždy být nutně členy naší rodiny nebo milenci.
Intimní a dojemný snímek podle skutečné události, který nepotřebuje zvláštní efekty ani velkolepé scény, aby diváka oslovil. Jakkoli může příběh znít pateticky, film tak nepůsobí, a dojem z něj je opravdu silný. Pomalé tempo nám umožní přemýšlet a vychutnat každou minutu.
Sledujeme pomalu vytvářející se vztah.
Jak jinak rozeznávat lidi, když je nevidíte ani neslyšíte?
První slovo. Ve čtrnácti letech.
Příběh Marie / Marie Heurtin
Intimní a dojemný snímek podle skutečné události, který nepotřebuje zvláštní efekty ani velkolepé scény, aby diváka oslovil. Jakkoli může příběh znít pateticky, film tak nepůsobí, a dojem z něj je opravdu silný. Pomalé tempo nám umožní přemýšlet a vychutnat každou minutu.
- Hodnocení