Jimmy P. – recenze
„Úžasní Benicio del Toro a Mathieu Amalric v ne úplně úžasném filmu.“
Indián Jimmy Picard (Benicio del Toro) trpí od své služby ve válce nesnesitelnými migrénami, které mu znemožňují žít normální život, a tak se obrací na lékaře. Nejdříve si doktoři myslí, že příčina je ve schizofrenii, ale pak se ho ujme antropolog George Devereux (Mathieu Amalric). Ten s pomocí svých znalostí o indiánech provádí freudovskou psychoanalýzu a vytváří si s pacientem křehký vztah, přičemž zároveň přizpůsobí jeho léčbě svůj soukromý život. Co se skrývá za Jimmyho problémy? Je psychicky nemocný, nebo se v jeho minulosti ukrývá temné tajemství?
Hrdina se celý život přizpůsobuje běžnému americkému obyvatelstvu.Hrdina se celý život přizpůsobuje běžnému americkému obyvatelstvu, jak jen je to možné – jazykem, oblékáním, náboženstvím (je křesťan), používá běžné jméno místo indiánského, a jeho dcera už je pojmenována jen anglicky. Přesto ho okolí nerespektuje a to v něm vyvolává frustraci, kterou řeší alkoholem. Del Torova postava téměř neprojevuje emoce, možná je to i celoživotním útiskem od ženských postav v jeho životě (matka, starší sestra a nevěrná manželka), kterým se nepostaví, protože ženy respektuje.
Amalric ukradne každou scénu pro sebe, možná proto, že jeho pro všechno nadšená postava dodává v pomalém tempu filmu alespoň špetku energie. I když přebíjí del Tora zajímavostí, vlastně se o něm nic nedovíme.
Hudba se ve snímku vyskytuje minimálně, kamera není nijak výrazná, stejně jako pomalé tempo. Bohužel se těžko sžijeme s postavou, nelitujeme ji, nejsou cítit ani emoce mezi doktorem a pacientem, přestože podle vývoje děje je tento vztah zásadní. Zajímavou částí je snad jen pozorování doktorovy terapie, která se zabývá analýzou snů a řeší Oidipovský komplex. Když už se nabízí zajímavý, dramatický okamžik, zprostředkuje nám ho pouze Jimmyho vyprávění, málokdy zobrazení dané situace/momentu.
Pointa diváka zklame, tedy jestli se mu podaří vůbec nějakou najít. Těžko uvěříme tomu, že Jimmy P. doktorovi jen poví svůj životní příběh a bude najednou díky odhalení svých frustrací vyléčen. Ani náhled do života indiánů není příliš zajímavý, pochopíme snad jen to, že nebyli okolní společností příliš přijímáni.
V jedné scéně hodnotí hlavní hrdina divadelní hru: „Honestly, I did not get a damn thing about that play!“ čímž možná velmi trefně zhodnotil pocit diváka po zhlédnutí tohoto filmu. A na závěr od filmařů působí skoro až pokrytecky skutečnost, že do filmu zabývajícího se mimo jiné utlačováním Indiánů, obsadili do hlavní role herce původem portorikánského, byť sebelepšího.
Jimmy P. pochází z vytrvale likvidované a nepřijímané kultury, ale nikdy jí nemůže uniknout. Ve skromných a neměnných kulisách se rozehrává příběh, těžký, avšak ne složitý, komplexní, ale ne obohacující. Pro diváka se zájem o antropologii nebo psychoterapii může být film velmi zajímavý, avšak nelze jej doporučit širšímu publiku. Myšlenky mohou být zajímavé v knize, jenže pravděpodobně ne ve filmovém zpracování.
Po vojenské službě ho čekaly ještě mnohem horší věci.
Jimmy P. je velká osobnost.
„Chceš vidět moji sbírku bizoních hlav?“
Jimmy P.
Jimmy P. pochází z vytrvale likvidované a nepřijímané kultury, ale nikdy jí nemůže uniknout. Ve skromných a neměnných kulisách se rozehrává příběh, těžký, avšak ne složitý, komplexní, ale ne obohacující. Pro diváka se zájem o antropologii nebo psychoterapii může být film velmi zajímavý, avšak nelze jej doporučit širšímu publiku. Myšlenky mohou být zajímavé v knize, jenže pravděpodobně ne ve filmovém zpracování.
- Hodnocení