Sex v Paříži / Sous les jupes des filles – recenze

„Ženy jsou jako jogurt. Jakmile jim vyprší trvanlivost, ztuhnou, nabobtnají a vybuchnou.“
 
 
 
Příběh jedenácti žen, které řeší problémy každodenního života, nás přivádí do Paříže. Tato komedie je svižná, ale zvlášť ze začátku dost zmatená, neboť nám představuje skutečně mnoho postav, nechává jejich příběhy prolínat. A nutno zmínit, že spousta scén je opravdu bizarních. Sledování jančení a hysterických výlevů hrdinek dost brzy diváka otráví. Naštěstí v druhé polovině, když už se trochu zorientujeme, je snímek mnohem příjemnější. Určitě by ale neuškodilo ubrat pár postav, nejlépe těch šílených, aby příběh držel trochu lépe pohromadě.

Kariéristka v podání Vanessy Paradis je poněkud extrémní, ale rozhodně je zdrojem alespoň pár dobrých vtipů celého filmu. Mladá matka, která už je ze své mateřské role unavená, působí asi nejreálněji, tedy do chvíle, kdy si najde milenku. Zamilovaná Agathe (Laetitia Casta), která se před svým vyvoleným chová nervózně, je roztomilá, ale i u této postavy její jednání dospěje do takových eskapád, že by jí člověk nejraději dal studenou sprchu, aby se vzpamatovala. Ani herecký výkon není nijak okouzlující. Oproti této modelko-herečce bohužel nedostala příležitost krásná Audrey Fleurot, která okouzlovala diváky v Nedotknutelných, a je zde jen do počtu. Naprosto potrhlá Fanny možná pobaví fanoušky Woodyho Allena, ale ostatní bude jen vytáčet. Šílenost hrdinek byla evidentně záměr, protože spoluautorka scénáře a režisérka v jedné osobě si střihla jednu z nejotravnějších postav. Když ale čte jako milenka smsky, které jí posílá podváděná manželka, jedná se o nejvtipnější scény.

Lacinost určitě není výsadou jen amerických komedií.Český název nabízí srovnání s populárním seriálem (a později filmem) Sex ve městě, kde byly hrdinky také krásné, úspěšné, a řešily občas absurdní záležitosti, ale jejich průpovídky byly většinou velmi trefné a mohla se s nimi ztotožnit i žena z druhého konce světa. Prostě už proto, že byla žena. Zde francouzské hrdinky působí jako nepoužitelné slepice, které jsou věčně s něčím nespokojené, anebo neustále nutně potřebují či provozují sex. Je vlastně jasné, že je většina postav svobodná, protože by s nimi nikdo nevydržel. Když dojde jednou za čas na vážné téma, rakovinu, není vůbec rozvedeno, jako by rozuzlení zůstalo na podlaze střižny.

I střelené komedie se dají natočit výborně a ne trapně, tohle ovšem není ten případ. Nechat půvabné a elegantně oblečené dámy na úrovni vyvádět jako partu puberťaček, v horším případě prdět a zvracet, je trošku zvláštní smysl pro humor, i když asi může někomu vyhovovat. Trapnost a lacinost určitě není výsadou jen amerických komedií.

Paříž je živelná a nezaměnitelná, ale ve srovnání s dalšími francouzskými komediemi tato jednoduše neobstojí. Zobrazuje život žen zcela absurdně, a místo aby problémy divákovi přiblížila, tak je banalizuje bizarním rozuzlením a ztřeštěností hrdinek. Ale díky výborným herečkám, svěží atmosféře a těm pár povedeným inteligentnějším vtípkům se dá tento snímek ještě považovat za komedii, a ne tragédii.
 
 

Klábosící ženské – alespoň jedna scéna odpovídající běžnému životu.

„Když mě přestane bavit, můžu ho uprdět k smrti!“

Potřebuju kamarádky. Zn.: Spěchá!