Viděli jsme, zaplakali jsme a raději už nikdy více.
Někomu se v roce 2014 dařilo dobře, někomu výborně a někomu naopak hůře. Jste zvědaví, které filmy se v uplynulém roce propadly na příčky nejnižší? Snímky, které jsme sice viděli, ale raději bychom si tento zážitek odpustili? Vybrali jsme pro vás „10 propadáků roku 2014“, neboli deset filmových počinů, které měly českou premiéru v roce 2014 a získaly od našich recenzentů nejnižší procentuální ohodnocení. Některé tituly nepřekvapí, ale u pár nešťastníků nepříznivé hodnocení zamrzí.
Angelika (Angélique) – 15 %
„Téměř od začátku do konce se dočkáme vesměs rychlé série záběrů, kdy nemáme šanci se nejen zorientovat a pořádně rozkoukat, ale ani přilnout k jednotlivým postavám či je nenávidět. No, nenávidět je asi stihneme. V jednom záběru se potkáme poprvé s Angelikou, ve druhém se vdává, ve třetím se seznamuje s Joffreyem atd. Šup sem, šup tam a je konec. Honosná hudba v pozadí se marně snaží navodit určitou dramatičnost, ale výsledek vypadá nechtěně vtipně. Podobná rozpolcenost provází i erotické scény, při kterých spíše mrazí, než aby se rozpalovala vášeň.“ Celá recenze
Babovřesky 2 – 25 %
„Druhá slavná návštěva ve složení Voráček, Kovář, Pavelec, Smoleňák a Tlustý protočí panenky chamtivým babkám, které začnou do vsi nahánět své vnučky. Obě zápletky na sebe balí řadu gagů, které jsou mnohdy zabity přehráváním, nevhodnými poznámkami či nešťastně zvoleným střihem. Ono ale proč se snažit, když postavě stačí říct pr… (zadní část těla) či jiné sprosté slovo a úspěch je zaručen.“ Celá recenze
Grace, kněžna monacká (Grace of Monaco) – 30 %
„I falešné pohádky snad mohou mít nějaký šarm, ale režisér Olivier Dahan je s největší pravděpodobností přesvědčen, že toho nejlépe docílí, když nám daruje dlouhé scény z interiéru monackého knížecího paláce a několik venkovních záběrů, které by vypadaly dobře na pohlednici, ne ve filmu, kde se beztak musí soustředit na pohybující se postavy.“ Celá recenze
Herkules: Zrození legendy (Hercules: The Legend Begins) – 35 %
„Herkules: Zrození legendy je vlastně devadesátiminutové povídání o chlápkovi, který se zamiluje a své velké svaly uplatňuje v soubojích v gladiátorských arénách, na ulici a na nádvoří hradu. Omylem se tak nějak stalo, že ho při početí pojmenovali Herkules, ale jinak nemá se známým polobohem nic společného.“ Celá recenze
Lucy – 40 %
„Až v poslední části se propracujeme k nějaké myšlence, ba dokonce filosofii, ovšem předvídatelně se nejedná o nic praktického a jenom filmové postavy z ní budou mít užitek. Stejně jako v předchozích bojových scénách je nutné vzdát hold samotnému nápadu a zvláštním efektům. Pokud jde o příběh, Besson mu evidentně nechce dodávat věrohodnost, dokonce i když to srovnáme právě s výše vzpomenutým Pátým elementem.“ Celá recenze
(Ne)zadaní (That Awkward Moment) – 15 %
„(Ne)zadaní páchají neodpustitelný hřích, když se jim někdy a vzdáleně podaří najít tu správnou rovinu humoru. Moc často se to nestává, ale jsou zde náznaky snahy. Zrovna doufáte v postupné zlepšení a postavy přijdou s vtipem, jenž je buď stupidní, sprostý nebo obojí zároveň. Nemá cenu se pokoušet bavit dílem či brát vážně jeho chabé pokusy o příběh, když nás režisér/scénárista Tom Gormican tak neuvěřitelně a zjevně podceňuje.“ Celá recenze
Dědictví aneb Kurva se neříká – 30 %
„Ty nejlepší vtipy druhého Dědictví by patrně v podařenějších českých výtvorech skončily ve zrušených scénách. Doráží to ještě režisér Robert Sedláček se svou znuděnou a nudící dokumentací Bohušova běžného života v přepychu.“ Celá recenze
Díra u Hanušovic – 30 %
„O příběhu může být sotva řeč. Dostali jsme mišmaš erotických výbojů skrytých i „veřejných“, napětí mezi dvěma sestrami i jejich matkou (Johanna Tesařová), několik vykopaných kostí, nenaplněné ambice a nějaký ten zločin. Kdo je kdo, není v tom všem ani tak nepřehledné, jako spíš irelevantní. Z krkolomných situací a křečovité bezmoci v pátrání postav po smyslu jejich existence (taky by mne to zajímalo) vyplyne sice pár vtipů, jenže ty se dají vystihnout hláškou staré matky o „srandě jako v márnici“. “ Celá recenze
Želvy Ninja (Teenage Mutant Ninja Turtles) – 35 %
„To vše se odehraje takřka v mžiku oka. Střemhlavý spád děje vás bohužel nepřinutí, abyste pociťovali účast nebo prostou zvědavost. Brzy jste zahlceni rvačkami i expozicí. Jonathan Liebesman již režíroval víc pasivních videoher (Světová invaze, Hněv Titánů) a spolupráce s Michaelem Bayem, jak se zdá, vytáhla to nejhorší z nich obou.“ Celá recenze
Falešní poldové (Let’s Be Cops) – 40 %
„Zápletka je sama o sobě zajímavá a vtipná, ovšem přitápět pod kotlem odvážnosti gagů se mělo přestat cca 15 minut po začátku promítání. Ochuzeni nebudeme ani o etudu pod vlivem drog či setkání s opravdovými strážci zákona. Legrační situace se postupem času stávají stále absurdnější, lacinější a nechutnější. Vidět výbavičku zápasníka sumo klimbající se nad policistovým obličejem jsme fakt nepotřebovali.“ Celá recenze