Saint Laurent – recenze
Yves Saint Laurent se obnažuje. Doslova.
Je tomu necelý rok, kdy jsme se s Yves Saint Laurentem setkali v českých kinech poprvé. Režisér Jalil Lespert nás ve svém snímku postupně seznamuje nejen se samotným umělcem, ale i jeho světem, plachostí, genialitou i nevyrovnaností. Bertrand Bonello zvolil jinou cestu a zavádí nás rovnou do roku 1967 a pozvolna nám ukazuje nejen vrcholné okamžiky Laurentovy kariéry, ale i temná zákoutí jeho bohémského života.
Role niterně křehkého návrháře se chopil třicetiletý Gaspard Ulliel, který na první pohled zaujme jemným obličejem, smyslnými rty a uhrančivým pohledem. Jeho charismatický vzhled i výkon perfektně podtrhuje vizi režiséra Bonella, jenž se nám snaží předložit umělecké dílo a ne pouhý životopisný snímek.
Dostáváme do mlžného oparu zabalených deset let života YSL.V první řadě film předpokládá, že máme určité podvědomí o ikoně „haute couture“. Že víme, jak dechberoucí byl Laurentův vstup do světa módy a jak velký talent prokazoval již v úplných začátcích své kariéry. Rovnýma nohama totiž skáčeme doprostřed životního příběhu, do období, kdy byl na vrcholu a kdy se naplno dostali ke slovu jeho vnitřní démoni, alkohol a drogy. Během 150 minut tak dostáváme do mlžného oparu zabalených deset let života YSL.
Tak jako nevyzpytatelná umělcova mysl, je i samotný snímek stejně nepředvídatelný. Převážně se sice ocitáme v sedmdesátých letech, ale občas si odskočíme do dětství či do roku 1989 a tak úplně nebudeme tušit proč. Což může oslabit naši koncentraci. V jednu chvíli se dokonce obraz rozdělí a my na jedné straně obdivujeme modelky oblečené do desítek nadčasových modelů z jeho kolekcí a na té druhé dobové záběry nejen politického dění v zemi. Čímž je úžasně demonstrováno, jak byl nejen svět módy, ale především Laurentův život uzavřený. Prakticky ho nevidíme nikde jinde, než zavřeného v ateliéru, kde se snaží kreslit, nebo na párty v klubu či doma se sklenkou v ruce či tabletkou na jazyku. Nemluvě o jeho milostných eskapádách. Za některé opravdu odvážné záběry by se nemuselo stydět ani Padesát odstínů šedi.
Bertrand Bonello vsadil na to, že život umělce si zaslouží i umělecky zpracovaný životopisný snímek. Na svět se tak dostává dílo, které je plné barev, lesku a úžasných záběrů, ale i stínu, dýmu a zmatku. Někoho tato dekadentní podívaná nadchne, někoho může nudit i pohoršit – stejně jako každé umělecké dílo. Hledáte-li ucelený pohled nejen na samotného YSL, ale i jeho úžasnou tvorbu plnou luxusu, musíte hledat dál.
Saint Laurent – styl jsem já
Christian by bezesporu preferoval rudou…
Dámy, předveďte, co na vás je.
Saint Laurent – recenze
Bertrand Bonello vsadil na to, že život umělce si zaslouží i umělecky zpracovaný životopisný snímek. Na svět se tak dostává dílo, které je plné barev, lesku a úžasných záběrů, ale i stínu, dýmu a zmatku. Někoho tato dekadentní podívaná nadchne, někoho může nudit i pohoršit - stejně jako každé umělecké dílo. Hledáte-li ucelený pohled nejen na samotného YSL, ale i jeho úžasnou tvorbu plnou luxusu, musíte hledat dál.
- Hodnocení