Píseň moře / Song of the Sea – recenze

Odzbrojující pohádka s vílami, tuleni a huňatým psiskem… Nemá smysl jí odolávat.
 
 
 
Pohádky se dají rozdělit na tři kategorie: u jedné usínáme nudou jako nutný doprovod potomků, druhá nám příjemně utíká a občas pobaví, a třetí si i nás dospělé dokáže odnést do světa fantazie, kde naplno probudí malé dítě někde tam uvnitř… Půvabná (nejen) irská animovaná Píseň moře patří do třetí skupiny, a zavede nás do říše tuleních víl a jiných kouzelných stvoření, avšak hlavní dějová linie je ve své podstatě jednoduchá – nejdůležitější věci v životě jsou totiž úplně prosté: láska naší rodiny.

Vizuální stránka nás strhne od prvního okamžiku. Už jsme zvyklí na styl Pixaru i Disneyho, tato nezvyklá podívaná je tak o to více osvěžující a nesmírně roztomilá. Zasníme se u příběhu, který si půjčil pár postav z irských bájí. Ovdovělý otec žije v majáku s malým synkem Benem, tyranizujícím svoji mladší sestřičku Saoirse, která ze záhadného důvodu nemluví. Brzy ona i my přijdeme na to, že je poslední existující selkie, neboli tulení víla. Ano, tulení víla. Jakoby tuleni už sami o sobě nebyli naprosto úžasní, kreslení jsou rozkošní přímo k zbláznění. Přichází ale Halloween a stará pověst praví, že v tento den hrozí všem vílám velké nebezpečí…

Dojemný, avšak nikoli kýčovitý příběh má v sobě spoustu inspirujících myšlenek…Dojemný, avšak nikoli kýčovitý příběh má v sobě spoustu inspirujících myšlenek a bájné postavy jsou jen paralelou lidského světa. Tento film představuje jedno velké zamyšlení nad rodičovskou a sourozeneckou láskou. Píseň moře je pohádka o kouzlech a sama je naprosto kouzelná.

Potěší nás v průběhu také pár rozverných i dojemných písní, které má v originále na svědomí třeba sametový hlas Lisy Hannigan, a v českém dabingu si s ní nic nezadá Markéta Irglová. Příběh je živý, energický, mění se v něm prostředí i tempo vyprávění, jednoduše vždy máme na co koukat. Pokud necháme probrat hravé dítě v nás, stane se následující hodina a půl nezapomenutelným a okouzlujícím zážitkem. Režisér a spoluautor příběhu Tomm Moore sice za tento animák nedostal Oscara, ale zato získal tisíce srdcí diváků.

Kdo není z kamene jako smutný obr z této pohádky, ten snad nemá jinou možnost, než se do dechberoucího snímku zamilovat. Krásné, nezvyklé, emotivní vyprávění prezentované neokoukaným stylem je ideální pro rodinné odpoledne, stejně jako lék na špatnou náladu pro obyčejného “dospěláka”. Na duši nás totiž zahřeje lépe než kdejaký romantický film.
 
 

Selkie nemá myší kožíšek, ale tulení!

Dort vypadá vždy nejlíp na obličeji člověka, který vás štve.

Psí spřežení jsou populární i v Irsku.