Žánr životopisného filmu Provoustovi sedí. Za snímek Seraphine získal několik prestižních ocenění Cesar a s Violette to také nevypadá na výstřel bokem.
Životopisné filmy mají obecně nálepku „těch nudnějších“. Pravdou ale je, že životní cesta Violette Leduc (Emmanuelle Devos) nebyla nudná ani za mák, a zavedla ji do společnosti lidí, kteří mají významné místo v naší historii.
Narodit se jako nemanželské dítě na začátku minulého století nebyla zrovna výhra, a k tomu vědět, že nechtěné, to může značně pošramotit sebeúctu. Některé scény jsou toho jen důkazem a divákovi je trapně i za Violette. Ona taková ale údajně byla i ve skutečnosti, a nejen to, Emmanuelle Devos se skutečné Violette Leduc svým způsobem i podobá a svou roli ztvárnila na jedničku. Věříme ji její nízké sebevědomí a pochybnosti o vlastní kráse, způsobené pocitem bezcennosti, který si od dětství vybudovala. Můžeme vytknout snad jen příliš mnoho úzkých záběrů na Violette v „mezičasech“, kdy přemýšlí, čeká nebo je nervózní, které ale nejsou třeba k tomu, abychom zjistili, jak se asi cítí nebo si představili, co si myslí. Z děje je to jasné a film by tak byl o něco svižnějším a nepůsobil by zbytečně nataženým dojmem.
Životní osud Violette Leduc nabral spád, když se seznámila se Simone de Beauvoir…Životní osud Violette Leduc nabral spád, když se seznámila se Simone de Beauvoir (Sandrine Kiberlain), spisovatelkou a feministkou, která se pro ni stala modlou a předmětem milostné touhy. Simone Violette podporovala v psaní a věřila v její talent. Tématika, na svou dobu příliš kontroverzní, byla velice spojená s její vlastní snahou o feminizaci společnosti a otevřenosti projevu. Violette psala mj. o svém intimním vztahu se spolužačkou na internátu, jehož sexuální průběh vykreslila příliš otevřeně i o svém smutném manželství a drastickém potratu či nenaplněné lásce k ženě. Vyobrazení komplikovaného přátelství mezi ženami se Proustovi opravdu povedlo a je to v podstatě hlavním motivem filmu. Obdobně složitý vztah měla Violette i se svou matkou Berthe Leduc (Catherine Hiegel), a nahlédnout do něj rozhodně dopomáhá k lepšímu pochopení Violettiny osobnosti.
Violette není jen příběhem bastarda a jeho těžké životní cesty, jak by se mohlo zdát a, ale zároveň i zrcadlem tehdejších poměrů ve společnosti a dává zlehka nahlédnout do života pařížských intelektuálů. A tak se kromě Simone de Beauvoir opakovaně setkáváme i s postavami jako Jacques Guérin (Olivier Gourmet) nebo Jean Leduc. Mnohokrát ve filmu zazní i jména Alberta Camus, pod jehož edicí vydala Violette svou první knihu, ale i jméno Jeana Paula Sartra, dlouholetého přítele Simone de Beavoir. Obě tyto postavy jakoby byly „paní Columbovou“ snímku, ani jednou se s nimi fyzicky na plátně nesetkáme, ale přitom jsou součástí příběhu.
Film Violette je otevřeným oknem do života francouzské spisovatelky, které se podařilo, i přes nepříznivý původ a psychické problémy, probořit konvence literatury a otevřeně psát o kontroverzní tématice úzce spojené s jejím životem. Navíc je velice příjemným podnětem k tomu, se o tuto dobu začít více zajímat.
Přátelství dvou žen, které vzniklo díky společné touze předat Violettino poselství.
Spisovatelé a volnomyšlenkáři se vzájemně vyhledávali odjakživa.
Violettina nízká sebeúcta mnohdy vedla k ponižujícím situacím.
Violette
Film Violette je otevřeným oknem do života francouzské spisovatelky, které se podařilo, i přes nepříznivý původ a psychické problémy, probořit konvence literatury a otevřeně psát o kontroverzní tématice úzce spojené s jejím životem. Navíc je velice příjemným podnětem k tomu, se o tuto dobu začít více zajímat.
- Hodnocení