Nové polské válečné drama ukazuje Varšavské povstání z roku 1944 zcela ojedinělým způsobem.
Město 44 nejenže zcela ohromí svými kostýmy, scénografií a vizuálními efekty, navíc vypráví příběh o lidech, ne o vojenských oddílech nebo barikádách. Motiv filmu následuje události z 1. srpna 1944, kdy ve Varšavě vypuklo povstání, které je dodnes považováno za největší evropský ozbrojený odboj. Zemská armáda (Armia Krajowa – AK) se úderně pokusila osvobodit Varšavu z nacistického obležení, přičemž spoléhala na ruské jednotky, které se k Varšavě blížily, a s jejichž pomocí odboj počítal. Ty však přestaly postupovat kousek od města a ponechaly tak polský lid, aby se s nacisty vypořádal po svém. To mimo jiné vedlo k dost drastické demolici a statisícovým obětem na životech.
Válka je drsná a neústupná, a proto nikdy nevíte, kdo to zrovna schytá.Hlavními hrdiny snímku teprve třicetiletého režiséra Jana Komasy jsou mladší aktéři, než na které jsme ve spojení s válkou zvyklí, pravděpodobně by bývali byli studenti, kteří považují za svou povinnost a zodpovědnost přidat se k odboji a bít se za svobodu města. A tak se setkáváme se Stefanem (Józef Pawłowski), Biedronkou (Zofia Wichłacz) a Kamilou (Anna Próchniak), jež se přidali do oddílu Kobry (Tomasz Schuchardt) a jsou odhodláni dát do toho všechno. Neobvyklý koncept pro válečný film, který je dost zaměřený na přátelství a vztahy mezi členy jednotky, ukazuje, jak důležité je i v těch nejtěžších životních chvílích nezapomínat na kamarády, nevzdávat se naděje na lásku a nezapomínat, kdo jsme. Velkou roli zde hraje i ego – kdo dá v sázku svůj život pro jiný, a kdo raději svěsí ramena a hlavu, a pokorně čeká, až se k činu odhodlá někdo další? Válka je drsná a neústupná, a proto nikdy nevíte, kdo to zrovna schytá. Velice často se tak stane, že zabijí někoho, ke komu jste si od začátku filmu vybudovali sympatie, jenomže všechny postavy jsou vyprofilované tak, že se s nimi divák snadno sžije a začne jim fandit. O to víc pak dokáže působit na emoce diváka smrt dané postavy, což ale vede i k uvědomění si, že válka si svou oběť nevybírá, prostě zabíjí a ničí vše zcela neúprosně.
Osvěžující na snímku je i milostný trojúhelník, který můžeme od počátku sledovat. Jeden mladík, dvě slečny, každá úplně jiná a přitom jim fandíme oběma. Komasa zvolil zajímavou formu, jak vyjádřit lásku během války, a tak kdykoliv se schyluje k nějaké milostné scéně, máme pocit, že jsme se objevili v kouzelném fantaskním Disneyho světě. Určitě je možné toto režisérovi vyčíst, protože to může působit jako „too much“. Na druhou stranu tím ale ukazuje, jak důležité tyto chvíle jsou i v těžkých dobách, a jak magické můžou být pro ty, jež si nejsou jisti dalším ránem.
Plusové body si jistě zaslouží soundtrack, který provází téměř celým vyprávěním a díky prvkům elektronické hudby má říz, i když akční scéna, která je provázena dubstepem působí až komicky, ale to by se dalo autorům odpustit.
Vizuální stránka podle tvůrců nezná v polské kinematografii obdoby a je to znát. Na postprodukci spolupracovalo české studio UPP (klobouk dolů), které za pomocí originálních dobových záběrů a fotografií, a díky greenscreenům, které se na natáčení hojně používaly, postprodukčně vytvořilo celou historickou podobu Varšavy. K tomu bylo použito i 5000 tun trosek, což svědčí o velkoleposti celého díla. Navíc volba nabarvení dává válečnému dramatu neobvyklý nádech.
Pravdou je, že chvílemi Město 44 působí příliš přehnaně, volba zabarvení až moc fantaskně, milostné scény příliš pohádkově, a když jeden z hlavních hrdinů zažije posttraumatický šok, nejraději byste Komase seznámili s kamarádem psychologem, aby prokonzultoval diagnostiku a předpokládané chování postavy. Pokud ale přivřeme kritické oko, můžeme nechat film, aby nás plně vtáhnul do děje a rozvířil emoce jedna báseň.
Město 44 diváka chytne a nepustí až do jeho konce. Ukazuje válku v novém světle, kdy se po jeho zhlédnutí chtě nechtě musíme ptát: „Jak bychom se v takové situaci zachovali my a naši přátelé?“
Hra se světlem a barvami je na snímku nepopiratelně znát a dodává mu dobovou atmosféru
Válečné scény neznají v Polském filmu obdoby
„Nejdůležitější je abychom přežili a byli spolu.“
Město 44 / Miasto 44
Město 44 diváka chytne a nepustí až do jeho konce. Ukazuje válku v novém světle, kdy se po jeho zhlédnutí chtě nechtě musíme ptát: „Jak bychom se v takové situaci zachovali my a naši přátelé?"
- Hodnocení