„Chtěli jsme něco dokázat, něco vybudovat, něco změnit.“
Jeden ze snímků uvedených na Febiofestu 2015, doposud poslední počin Gavina Millara, 77 letého režiséra ze Skotska, následuje životní cestu Alberta Schweitzera.
Albert Schweitzer (Jeroen Krabbé) byl ve své době významným a slavným člověkem. Byl to jeden z těch, jež psali dějiny a ostatní si toho byli plně vědomi, což hrálo v jeho prospěch. Albert získal Nobelovu cenu míru za celoživotní oddanost nemocnici v Africe, v Gabonu, kterou vybudoval spolu se svou ženou Helene (Barbara Hershey). Nemocnice se však kvůli Albertovým vyhraněným názorům, které sdílel s přítelem Albertem Einsteinem (Armin Rohde), stala terčem zastánců opačného názoru. Zastánců testů jaderných bomb, proti kterým Einstein bojoval, a které měly co dočinění s vysokou politikou, jež dokáže nasadit špiony úplně všude.
Postupně začneme chápat, že nikdo přece není dokonalý.Millar si ve filmu s jednotlivými postavami rozhodně pohrál, a proto jako diváci neustále pochybujeme nad jednotlivými charaktery a postupně začneme i chápat, že nikdo přece není dokonalý. Je evidentní, že i přes všechny hádky, rozpory a nešvary byl Albert Schweitzer velkolepým člověkem, který zachránil nejeden život a dokázal vybudovat na tamní poměry nadstandartní nemocnici, která poskytovala kvalifikovanou péči všem potřebným. Zasloužil se i o výstavbu separované vesnice pro lidi trpící leprou, kteří byli společností pro své onemocnění zavrženi.
Co se týče hereckých výkonů, Jeroen Krabbé letos zaslouženě obdržel cenu Kristián, za unikátní výkon. Nejenže Jeroen vypadá jako Albert, podíváte-li se na fotografie, ale i jeho výkon byl natolik přesvědčivý, že ani na chvíli nepochybujete o ničem, čím právě prochází. Barbaře Hershey také není co vyčítat, i když poslední dobou se příliš často setkáváme s herečkami, které musely podstoupit kosmetickou úpravu, jež jim na natáčení přidá několik let. Otázkou je, zda je notná dávka make-upu nutná, když by stačilo vybrat herečku, které role prostě sedí líp.
Nejpůsobivější je však příběh. Sledováním cesty Alberta si člověk uvědomí, jak velké srdce jednoho člověka může být, a jak nehumánní mohou být strategie nepřítele, který se snaží uškodit za každou cenu. Kam se poděla lidskost? K nejsilnějším momentům filmu patří chvíle, kdy tento významný doktor nedokázal pochopit, jak je možné, že jeho názory na zcela odlišnou věc (jaderné bomby) můžou ovlivnit jeho působení v nemocnici, jež postavil, a která v Africe zachraňuje životy. Nemocnici, které věnoval život, a na jejíž vývoj jezdil organizovaně pořádat sbírky do Ameriky.
Zfilmovat něčí život, není vůbec jednoduché. Velmi často jsou biografické snímky těmi, u kterých se „dobře spí“. To ale není případ Alberta Schweitzera, jehož život by mohl nabídnout dostatek materiálu na více než jeden neuspávající film. Díky svižnému a velmi propracovanému střihu je divák neustále v dění. Stejně tak hudební výběr doplněný o originální africkou hudbu se zvukové složce velice vydařil.
Většinu času po narození dcery, žily Albertovy „ženy“ v Americe.
Albert Schweitzer byl člověk nadaný v mnoha směrech.
Snímek byl natočen asi 50 km od místa, ke stála původní nemocnice.
Albert Schweitzer
Zfilmovat něčí život, není vůbec jednoduché. Velmi často jsou biografické snímky těmi, u kterých se „dobře spí“. To ale není případ Alberta Schweitzera, jehož život by mohl nabídnout dostatek materiálu na více než jeden neuspávající film. Díky svižnému a velmi propracovanému střihu je divák neustále v dění. Stejně tak hudební výběr doplněný o originální africkou hudbu se zvukové složce velice vydařil.
- Hodnocení