Alex Garlando se po svých scénáristických úspěších poprvé posadil do režisérského křesla.
Hned v úvodních minutách Ex Machina jsme svědky vítězství šestadvacetiletého programátora Caleba (Domhall Gleeson) ve firemní soutěži, kde je hlavní výhrou týdenní pobyt na aljašském sídle majitele společnosti Blue Books (filmový ekvivalent Googlu), pro kterou pracuje. V rychlém sledu pozorujeme Calebův přílet helikoptérou, jeho „výsadek“ nedaleko sídla a první setkání se sympatickým šéfem Nathanem (Oscar Issac). Ten Calebovi vysvětlí hlavní důvod jeho přítomnosti na sídle, jež je zároveň výzkumnou laboratoří. Nathan se totiž snaží vytvořit umělou inteligenci, a Calebovým úkolem je za pomoci Turingova testu zjistit, zda se opravdu jedná o A. I., či pouze „dobře naprogramovaného“ robota. Test probíhá pomocí dialogu mezi Calebem a cyborgem s vizáží dívky jménem Ava (Alicia Vickander). Ovšem nic není tak jak se zdá, Nathan má tajemství, na která se Caleb snaží přijít. Hra může začít.
Ex Machina je film scénáristy, producenta a spisovatele Alexe Garlanda (scénáře ke snímkům Sunshine, 28dní poté, autor knihy Pláž), který v tomto případě napsal scénář a zároveň poprvé usedl na režisérskou židli.
Celkově dobrý dojem pomáhají vytvořit bezesporu herečtí protagonisté. Gleeson rozhodně nedělá ostudu svému otci, do role padl a celkově se nedá nic namítat. Issac je perfektní a prakticky daleko viditelnější i zásluhou scénáře. Alicia Vickander hraje něžného robota jako něžného robota. Není tedy, co by se jim dalo vytknout.
Atmosféra první poloviny se nese v duchu otázek.Atmosféra první poloviny se nese v duchu otázek, krásných záběrů aljašské (norské) přírody a k dobrému pocitu z příběhu přispívá i minimalistická hudba, o kterou se mj. postaral i Geoff Barrow ze skupiny Portishead. Dočkáme se i pár komických situací, které nijak neruší a jedné osvěžující bizarní taneční scény. To samé se bohužel nedá říct o samotném průběhu onoho Turingova testu. Dialog vedený za účelem zjištění opravdové inteligence stroje by si zasloužil více propracovanosti. Chybí jakási rafinovanost, ke které toto téma prakticky vybízí. Místo toho jsme svědky nudného Calebova vzplanutí, (nad nímž se nedá než nevěřícně kroutit hlavou) a prokouknutelné intrikánské hry stroje. Bohužel, ani s přimhouřeným okem, spolkneme-li nabízenou naivitu, není jednoduché nechat se scénářem vést. Dialogy mezi Calebem a Nathanem mají smysl, ale zdá se, že diváka nenavedou správným směrem. Místo toho se celkem zbytečně dozvídáme o Calebově minulosti, o Nathanově problému a finální obraz se nám začíná ucelovat již v půlce vyprávění.
V druhé půlce to trošku drhne. Sestavené situace jsou jakoby narychlo napsané, předvídatelné a někdy nezbývá než se jen ptát: „Proč“? Na psychologické drama je v Ex Machina málo psychologie a málo dramatu, na intelektuální sci-fi je film příliš plytký a konverzace mezi strojem a člověkem je prostě zklamáním. Oba tyto žánry v sobě Ex Machina má, nicméně jakoby prolétne nabízenou hloubkou a lehce pomrkává po romantice. Závěrečné odhalení Nathanova „nadplánu“ se dalo očekávat a posledních deset minut si tvůrci mohli zcela odpustit. I přes všechny výtky je Ex Machina počinem, který zcela jistě stojí za zhlédnutí.
Při propracovanější konfrontaci stroje a člověka s menší mírou průhlednosti a naivity, a kdyby se trošku víc přitlačilo na dramatickou linii, jednalo by se o sci-fi, které může ve videopůjčovnách stát v přední linii svého žánru. Takhle zde máme sci-fi, která má dobře nakročeno, ale zůstává stát na pokraji.
Některé scény rozhodně umí překvapit.
Celkově působí film mnohem jemnějším dojmem, než na jaký jsme u tohoto žánru zvyklí.
Je snadnější věřit člověku nebo uměle vytvořené inteligenci? Existuje vůbec taková?
Ex Machina
Při propracovanější konfrontaci stroje a člověka s menší mírou průhlednosti a naivity, a kdyby se trošku víc přitlačilo na dramatickou linii, jednalo by se o sci-fi, které může ve videopůjčovnách stát v přední linii svého žánru. Takhle zde máme sci-fi, která má dobře nakročeno, ale zůstává stát na pokraji.
- Hodnocení