Dítě číslo 44 / Child 44 – recenze

„Myslíš si, že jsem monstrum?“
 
 
 
Představte si, že vám zavraždí syna, ale vy nesmíte ani pípnout, abyste nepřišli o život taky a s vámi celá vaše rodina. To jsou praktiky v Sovětském svazu v 50. letech minulého století. „V socialistickém ráji totiž zločin oficiálně neexistuje.“ O tom, jak je tento systém nejen pokrytecký, ale i nebezpečný, se na vlastní kůži přesvědčí Lev Děmidov (Tom Hardy), agent tajné policie, jež má poměrně slušně našlápnuto. Dobré postavení, krásná manželka Raisa (Noomi Rapace), slibná kariéra… To ovšem platí do chvíle, kdy svoji milovanou odmítne udat a vydá se na vlastní pěst pátrat po vrahovi malých chlapců.

Film vznikl na základě knižní předlohy Toma Roba Smitha, který se při psaní inspiroval zločiny skutečného sériového vraha, „rostovského řezníka“ Andreje Čikatila jenž v Sovětském svazu zabil až 53 lidí. Spisovatel dokonce přijel na dva dny do Prahy, aby zde snímek osobně uvedl a setkal se s fanoušky. Jeho návštěva nebyla pouze náhodná. Důvod byl prostý, Dítě číslo 44 totiž bylo převážně natáčeno v Praze a na dalších místech České republiky.

Přežijí? Dopadnou krvelačného vraha?Tento fakt ve spojení s ne moc povedeným ruským přízvukem herců, se bohužel odráží na tom, že se divák musí velmi snažit a pořád si připomínat, že děj se opravdu odehrává v Rusku. Pokud si „parodii“ na ruský akcent odmyslíme, ztvárňují herci svoje postavy poměrně věrohodně, ale zároveň i velmi neosobně. Za to bezesporu částečně může režim, ve kterém se nacházíme, ale my tak nemáme téměř šanci si s jednotlivými aktéry utvořit nějaký vztah a je nám pak tak nějak jedno, jak jejich životní pouť dopadne. Přežijí? Dopadnou krvelačného vraha? Určité pocity (nenávist, znechucení…) z nás vydoluje Lvův kolega Vasili (Joel Kinnaman).

Pozvolné tempo chaotického a mnohdy nelogického pátrání doplňuje tíživá atmosféra všudypřítomného strachu a beznaděje. To ovšem nestačí na to, aby přes dvě hodiny dlouhý film plně udržel naši pozornost.

Dítě číslo 44 a desítky dalších filmů odehrávajících se v podobném období nás naučí vážit si toho, co máme dnes. Kromě pochmurné atmosféry, strachu z režimu a nedůvěry ke každému kolem nás ovšem nic moc okouzlujícího nečeká. Tom Hardy, Gary Oldman, Noomi Rapace i Joel Kinnaman odvádí standardně dobrou práci, ale nepřehledný a chaotický děj bez spádu, do něhož krutě zasáhly střihačské nůžky, nemají šanci plně utáhnout.
 
 

Ty jsi sice hrál Siriuse Blacka, ale já jsem byl Šílený Max!

Každá hodpodyňka by měla umět pořádně zacházet s nožem.

Je to polibek z lásky nebo ze srachu?