„Paní lesa vypadá jak pěna na rybníčku…“
Právě vznikající pohádka Řachanda není jen o legraci, ale i o ponaučení. Rozmazlená princezna (Denisa Pfauserová) musí být napravena, a o to se postará přísná, ale i dobrotivá Paní lesa. Tato role byla nabídnuta zkušené divadelní i filmové herečce a dabérce Vilmě Cibulkové, jež roli s nadšením přijala. V rozhovoru nám prozradila, jaká Paní lesa vlastně je, co má na sobě a jaké nástrahy může skrývat filmový plac.
Červený koberec: V pohádce Řachanda hrajete Paní lesa, mohla byste nám ji přiblížit?
Vilma Cibulková: Paní lesa je nádherná postava, protože touží naučit člověka vážit si přírody a respektovat přírodní zákony, na což my už jsme samozřejmě zapomněli. Jsem matkou všemožných skřítků, dryád a bytůstek, které mi v tomto snažení pomáhají.
Červený koberec: Jak dlouho trvá, než se v maskérně zrodí Paní lesa?
Vilma Cibulková: Není to tak složité, protože my jsme tu masku samozřejmě vymýšleli předem. Měli jsme velké přípravy. Dnes už tu masku vyrobíme během asi jedné hodiny. Pokud se nám s kostýmem něco nestane, jako třeba když se zachytil do větráku.
Červený koberec: Absolvuje Paní lesa nějaké nebezpečné scény?
Vilma Cibulková: Ne, nemyslím si. Nikde nestojím na žádné skále. „Nebezpečná scéna“ je možná ten náš větrák, kterým rozháníme listí. Jak jsme zjistili, technika je trochu proti nám. Ale všechno dobře dopadlo.
Červený koberec: Jakou scénu jste dnes natáčela?
Vilma Cibulková: Dneska jsme natáčeli scénu, kdy dřevorubec zklamal naši dohodu, kdy jsme si rozdělili les tak, aby mohl pracovat. Dřevorubec je jaksi kladná postava, tak na příkaz princezny nás, zástupce lesa zklamal a začal kácet na naší půli.
Červený koberec: Jak se Vám hraje Paní lesa?
Vilma Cibulková: Dobře se mi hraje. Kdyby nebylo takové horko… (smích)
Červený koberec: Zdá se, že počasí vám docela přeje?
Vilma Cibulková: Teď už nám přeje. První den nám moc nepřálo, takže jsme nemohli natočit sněm. Což je nesmírně krásný obraz, ale složitý, a protože jsme se bořili v bahně a byly bouře, tak jsme ho museli odložit na jindy.
Červený koberec: Na place se potkáte s dryádami, puky…, jak se s nimi hraje? Hrála jste už někdy s takovými tvory?
Vilma Cibulková: Nehrála, těším se samozřejmě, až to bude i zanimované. Neustále si musím na dryády sahat, protože mě fascinuje celá ta maska, jak ji dokonale vymysleli. Děvčata velice trpělivě čtyři až šest hodin sedí v maskérně, takže ve chvíli, kdy my začneme točit, tak ony už tady jsou třeba od jedné od noci a nechají se natírat. Ale pořád je se na co dívat, protože výpravou je ta pohádka velice podařená. Domnívám se, že i ta moje maska je krásně vyrobená, protože Paní lesa vypadá jak pěna na rybníčku… Je to moc, moc něžné.
Červený koberec: Mohla jste nějak ovlivnit, jak bude finální vzhled Paní lesa vypadat?
Vilma Cibulková: Samozřejmě jsme se radili a vybírali z několika variant, a tady ta vyhrála. Ve hře byla i obrovská fialovo-růžová paruka, která je nádherná, ale barevně nám s přírodou příliš neladila. Ta bílá, obláčková barva se nám líbila mnohem víc.
Červený koberec: Jak se Vám spolupracuje se slovenskou režisérskou Martou Ferencovou?
Vilma Cibulková: Velice dobře. Já jsem s Martou nikdy nespolupracovala, takže jsem velice potěšena. My máme ten štáb takový několikajazyčný. Máme tu ruské výtvarníky… Což je velice dobře fungující štábek. Oni se téměř nevyspí, protože ty složité masky nejen vymysleli, ale i je na místě připravují. Takže jsou všichni neustále na place… Je to od nich obětavé a doufám, že výsledek bude adekvátní k jejich úsilí.