Je to tak černé, jak se zdá. Aneb proč je dobré sednout si v kině na kraj.
Kdo znechuceně odložil knihu Padesát odstínů šedi po dvaceti stránkách a stejnojmenné erotické drama od Sam Taylor-Johnsonové doma prolítl na DVD ve zrychleném režimu, se teď zřejmě těší, že si spraví chuť povedenou parodií. Ale ono ejhle…
Dějová linie kopíruje předlohu.Dějová linie kopíruje předlohu: tedy nezkušená špatně oblečená studentka jde udělat rozhovor s velkým zvířetem Christianem a je z něj pochopitelně úplně paf. Christian si ji za pár dní najde v obchodě, ona mu pak opilá na mol zavolá z hospody, on si pro ni přijede a začíná románek, který má jeden zádrhel. Tento úspěšný mladý boháč (který v zesměšňující verzi příběhu své jmění nakradl) inklinuje k netradičním technikám, doma má „hernu“ s bičíky i pouty a své sexuální partnerky rád trestá.
Christian Black (Marlon Wayans) působí přitažlivěji a svůdněji než Christian Grey (Jamie Dornan) v původním rádoby erotickém filmu. A jestli je někdo v Odstínech černé občas vtipný, tak to není nevýrazná Kali Hawk ani její věčně nadržená kamarádka, ale právě Wayans. I přes jeho zásluhy se ale nedá říct, že by výsledek společné práce na scénáři s Rickem Alvarezem, režírovaný Michaelem Tiddesem, dobře zafungoval.
Olizování tužek, „ojíždění“ zdi, hlášky ve stylu „ty chlamydie tak děsně svědí, ale já si prostě nemůžu pomoct“, sex u rodinné večeře ani scény ze striptýzového baru v divácích nevyvolávají žádné emoce. Kolikrát jsme se zasmáli nahlas? Dvakrát. A bylo to spíš takové uchechtnutí. Vyloženě nepovedené scény se střídají s těmi vcelku normálními, jako ta, ve které se řada odborníků snaží odemknout zamčená pouta.
Ačkoli naprosto rozumíme tomu, proč se chtěli tvůrci Padesáti odstínům šedi vysmát, a chápeme, že si „děsně vážná romance pořádný výprask hrubozrnnou legrací zaslouží“, účinněji by zafungovalo pár ran vařečkou nebo páskem na holou. Jen těžce se odolává pokušení z kina odejít. Tato parodie bohužel nedosahuje ani poloviční úrovně své velmi chabé a nezajímavé předlohy. Jak je vidno, vyvolat vzrušení je zřejmě mnohem snazší než udělat dobrý vtip. Nebudeme již více prozrazovat, kdyby si odvážní diváci chtěli tuto vskutku masochistickou zábavu vyzkoušet na vlastní kůži.
Cože, měl jsem být vtipný, a ne roztomilý a k sežrání? A jéje, to bude propadák.
Jane Seymour, pořád šmrncovní i ve svých šedesáti…
Není nad to, když se u stolu sejde celá rodina.
Padesát odstínů černé / Fifty Shades of Black
Chápeme, že si „děsně vážná romance pořádný výprask hrubozrnou legrací zaslouží“, účinněji by ale zafungovalo pár ran vařečkou nebo páskem na holou. Za celý film jsme se zasmáli dvakrát a bylo to spíš takové uchechtnutí. Tato parodie bohužel nedosahuje ani poloviční úrovně své velmi chabé a nezajímavé předlohy. Jak je vidno, vyvolat vzrušení je zřejmě mnohem snažší než udělat dobrý vtip.
- Hodnocení