Decibely lásky – recenze

Love story bez hlavy a paty.
 
 
 
Měsíc únor je tak trochu měsícem lásky. Každý rok se 14. února slaví téměř na celém světě Valentýn. Zamilované páry si vyznávají lásku, kupují květiny, plyšáky, sladkosti a jiné dárečky. Miloslav Halík a Michal David představili v tomto čase společné dítě, a to snímek Decibely lásky, který má být příběhem tří generací a Michal David jedním dechem dodává: „Nečekejte diskotéku. Je to romantický film!“

A částečně má pravdu. Diskotéku rozhodně nečekejte. Sice se na jednu podíváme, ale chuť roztočit to na tanečním parketu z toho nedostaneme. Shrnout děj tohoto romantického komediálního muzikálu je prakticky nemožné. Mladý umělec Dan (Filip Cíl), Kristián Hovorka (Rudolf Hrušínský nejml.), Oto (Pavel Horváth), modelka a tanečnice Betka (Alžběta Bartošová), účetní (Petra Svoboda), podnikatel Roman Vojtek, důchodci Láďa (Rudolf Hrušínský ml.) a rozverná tetička (Iva Janžurová) a mnoho dalších postav se navzájem prolíná v jednom velkém zmatku.

Zmatenost, plochost a bezradnost…Někteří se milují, druzí nenávidí a jiní prakticky neví, jaký mají vztah. Hodně vzdáleně by se tento propletenec dal přiblížit filmům jako Na sv. Valentýna či Šťastný Nový rok. Zásadní rozdíl je v tom, že ve zmíněných případech měli režisér Garry Marshall a scénáristka Katherine Fugate jasnou představu o tom, kam míří a ze spletitých chodbiček propleteného příběhu se dokázali vymotat. Tvůrci Decibelů lásky se ztratili a zmateně přeskakují z jedné lokace na druhou, mění nahodile atmosféru a sem tam něco rozřeší, ale bohužel nedořeší. Stopu by zde ztratil snad i Sherlock Holmes.

Zmatenost, plochost a bezradnost jsou výrazy, které nejlépe vystihují to, co nám snímek nabízí. Nejzáživnější a nejvtipnější scény jsou ty, kdy máme tu čest pozorovat interakce mezi Ivou Janžurovou a Rudolfem Hrušínským ml. Možná to bude znít přitaženě za vlasy, ale baví i česká fotbalová hvězda Pavel Horváth. Povedené střípky a vtípky se ztrácí ve zběsilém, až vražedném střihu.

Decibely lásky jsou prakticky poskládané z krátkých klipů, které z větší části na sebe téměř nenavazují. My, diváci, nemáme téměř šanci zorientovat se, co se to vlastně děje a proč se to děje. Chybí i potřebný šmrnc hudebních čísel známých i nových písní v jinak plytkém „příběhu“. Jedno ale vyčnívá, a to, když se o slovo přihlásí Karel Gott. Otázkou je, jestli zvolená píseň o umírání není v dané situaci až trochu moc.
 
 

Opravdu nefalšovaný dáreček.

Kdo by netoužil po selfie se zaměstnancem Technických služeb a postarším DJ…

Já tak rád trsám, trsám…