Vrásky z lásky – recenze

„Čtyřicet let učím děti, aby dodržovaly pravidla a … je nejvyšší čas s tím přestat!“
 
 
 
Každý, komu přeběhne mráz po zádech při vyslovení slova stáří, by se měl na tento film povinně podívat! Stárnout se dá totiž mnoha různými způsoby, přičemž ne vždy se musí jednat jen o smířené a odevzdané čekání na smrt. Hlavní role si pod režisérskou taktovkou Jiřího Stracha zahrály dvě výrazné osobnosti dějin české kinematografie, a to Radoslav Brzobohatý, pro něhož to byla vůbec poslední hlavní úloha v životě, a Jiřina Bohdalová.

Starý učitel Ota je zásadový muž, na němž se již naplno projevuje jeho pokročilý věk. Stojí navíc před těžkým dilematem, když na něho čeká vážná operace zraku. V této době si vzpomene na ženu, která kdysi výrazně ovlivnila jeho život, a to na herečku Janu. To je dáma, která navzdory svému věku srší energií a odmítá si připustit ubíhající čas. Ne každý však s jejím nesmířeným postojem ke stárnutí musí souhlasit, což ji přivádí do celé řady problémů.

Určitě ale budeme oběma postavám fandit…Tato nesourodá dvojice lidí se zcela odlišným postojem k životu i zkušenostmi se vydává na pouť, na jejímž konci by mělo být obsazení Jany do role v jejím vysněném filmu. Je pochopitelné, že na této cestě se musí jejich životní přístupy opakovaně dostávat do konfliktu, což nás někdy rozesměje, jindy z toho zamrazí. Určitě ale budeme oběma postavám fandit, aby příběh došel svého happyendu.

Právě finále příběhu je strhující a odkrývá povahu jednotlivých postav až na samotnou dřeň. Je lepší se smířit s vlastní smrtelností a se svěšenýma rukama očekávat příchod konce nebo je třeba se snažit užívat života až do posledních okamžiků? Na tuto otázku nemusí být vždy jednoznačná odpověď. Vráskám se ve stáří nevyhne nikdo, je tu však vždy třeba přihlížet k tomu, jaký je jejich původ!

Tento snímek není příliš komplikovaný, někdy je i lehce předvídatelný. Hereckou příležitost tu však dostala celá řada osobností minulosti, s nimiž se již tak často nesetkáváme, již jen proto stojí za to jej vidět. Vrásky z lásky pohladí na duši. Pohlazení je to laskavé, příjemné, ale někdy i smutné s nádechem nostalgie.
 
 

První symfonický orchestr, který vznikl v domově důchodců.

A příští měsíc začneme navštěvovat kurzy latinskoamerických tanců!

„Není nad příjemné svezení na čerstvém vzduchu!“