V rámci Febiofestu představili autoři filmů Smrtelné historky, Šiška Deluxe a Podivné nebe
„Češi v neprobádaném koutě filmografie, Slovinský úspěch a Polské volání po katastrofě zvané dobré úmysly.“
Febiofest je festival mnoha filmů, mnoha žánrů a mnoha témat. Své díla zde dostávají možnost předvést autoři z celého světa a doslova zde dávají všanc svou kůži a diváci nakonec rozhodnou, stane-li se snímek úspěšným, nebo zapadne někam do propadliště dějin.
Svou šanci dostal i nový, na české poměry dosti neobvyklý snímek, Smrtelné historky. Na tiskové konferenci o něm promluvili jeho autoři a doslova z nich pramenilo uspokojení, radost z hotové práce a bezpochyby humor. Dle slov producenta Ondřeje Trojana, jsou totiž Smrtelné historky zkrátka jiný film, než na který jsme zvyklí. Staví totiž zcela na animaci a vizuálních efektech a vypráví o třech na sobě zdánlivě nezávislých povídkách. Přičemž prvotní námět vznikl už v roce 2009. Nejvíc se o svém neobvyklém novorozenci rozpovídal jeho režisér Jan Bubeníček. Prozradil, že se na snímku nakonec pracovalo víc jak dva roky, všichni zapojení se s ohromným nadšením vydali z posledního a i když se jeho rozpočet, na poměry animovaného filmu, pohyboval někde na úplném dně, i tak se jim povedl zkrátka ojedinělý kousek. Neboť každý příběh byl připravený jinou metodou animace a efektů. Například druhá povídka s názvem Maják vznikla v herním enginu, v němž se běžně vytvářejí počítačové hry.
Další tisková konference náležela Koprodukčnímu slovinsko-česko-makedonskému filmu Šiška Deluxe. Slovinský režisér Šišky Jan Cvitkovič představil svou novinku a popovídal o jejím dosti neobvyklém zrodu a průběhu natáčení. Jan seděl jednoho dne v temné místnosti a náhle se mu ve vzduchu objevila tři jména: Jim, Jack a Joe. Netrvalo dlouho a zjistil, že tyto postavy patří jeho třem kamarádům, jenž spolu chodí na pivo. A pak už vše nabralo velký spád. Svým kamarádům, ačkoliv nehercům, doslova oznámil, ať zkrátka počítají s hlavním obsazením a dále už zbývalo jen naučit je stát před kamerou. Šiška Deluxe mino jiné i reaguje na balkánskou válku, která ve Slovinsku začala a způsobila rozpad mnoha smíšených rodin, jejíž členové pocházeli kombinovaně ze Slovinska a Srbska, Bosny a podobně. Režisér navíc tuto problematiku vnímá i v osobní rovině, neboť postihla i jeho rodinu.
Do světa Podivného nebe, s o mnoho závažnější problematikou, reagující na pravdivé události, nás vzal polský režisér Dariusz Gajewski. Podivné nebe představil jako velmi kontroverzní film, zabývající se tématikou i pro českého občana ne neznámou. A sice odebírání dětí polským rodinám ve skandinávských zemích. I sám Dariusz zpočátku nechápal, jak se něco takového může dít. Jeho film vypovídá o především emočních rozdílech, které se mohou zdát malé, ale jakmile dojde na lámání chleba, projeví se jako nepřekonatelná zeď. A jako hřebíček do rakve nakonec slouží dobré úmysly. Dle jeho slov: „Dobré úmysly + neporozumění = Kalašnikov, tedy smrt.“ Snímek v Polsku vyvolal dosti rozporuplné reakce a negativní ohlasy lidí pramenily z jednoduché podstaty. Někteří lidé zkrátka neuvěřili, že něco takové se skutečně může dít.
Fotogalerii z tiskových konferencí naleznete i na našem Facebook profilu.
