„Musíme si pomáhat.“
Každý školou povinný ví, že třídní učitelka dokáže udělat žáčkům ze života peklo. A co teprve, když žijete v Československu za dob socialismu a schytáte zapálenou komunistku, která jen využívá druhé ve svůj prospěch. Drama Jana Hřebejka začíná ruchem v bratislavské škole 1. září 1983. Do jedné ze tříd nakráčí nová učitelka, Maria Drazdechová (Zuzana Mauréry), předsedkyně KSČ na škole, které se bojí i ředitelka.
Pod záminkou opuštěné ženy, které zemřel manžel a je na vše sama, využívá Maria své žáky i jejich příbuzné k drobným laskavostem. Někdy se hodí od tatínka doktora prášky na předpis, jindy zas od maminky kadeřnice nový účes. Většina dospělých se ze strachu podvolí, ještě se nechají slyšet, že službu prokazují rádi. Jen málo odvážlivců si dovolí odporovat, například Marek Kučera (Csongor Cassai). Jenže něco takového zdánlivě empatická soudružka nestrpí, jeho dceři Dance (Tamara Fischer) začne sázet pětky, ať se učí, jak chce. Když se holčička pokusí o sebevraždu, Dančiny rodiče se spolu s Binderovými obrátí na vedení školy. Ředitelka a zástupkyně (kterým by odstranění Drazdechové přišlo vhod) svolají výjimečnou třídní schůzku, na které se má definitivně rozhodnout. Odváží se dostatek rodičů postavit ideologii a podepsat proti učitelce petici nebo si budou dále nalhávat, že je vše v pořádku?
Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský mají na kontě již několik kultovních filmů (Pelíšky, Pupendo) a ošuntělá retro dramata/komedie jsou jejich specialitou. Ani v jejich nejnovějším počinu, který měl světovou premiéru na 51. Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, nezklamali. Návrat k socialismu by se mohl po desítkách filmů zasazených do stejného období zdát ohraný. Nicméně stominutový příběh nabízí pravdivý pohled do rudých časů, kdy se za zavřenými dveřmi odehrávaly a říkaly docela jiné věci než na veřejnosti, v originální situaci.
Tehdejší poměry jsou zmapovány na uzavřené skupince lidí.Jak již bylo nastíněno, tehdejší poměry jsou zmapovány na uzavřené skupince lidí – třídní učitelce, její třídě a rodičích žáků. I když je do děje zapojeno dost postav, poměrně snadno se lze orientovat ve vzájemných vztazích a pohnutky každého ze zúčastněných jsou pochopitelné. Mezi nejvýraznější herce patří bezesporu Zuzana Mauréry se svou předstíranou dobrotou na jedné straně a skrytou arogancí a vědomím moci na straně druhé. Dále Martin Havelka jakožto surovec Jaroslav Binder, který je autorem mnoha vtipných scének a vulgárních výrazů a Peter Bebjak v roli vyvrhele Václava Littmanna, jehož žena utekla do zahraničí. Nesmíme opomenout ani kvalitní dětské herce, především nevinnou Tamaru Fischer či Richarda Labudu ztvárňujícího inteligentního Karola Littmanna.
Zajímavá je také forma filmu, retrospektivní vzpomínky na případy učitelčina chování prolínají ústřední scénu na třídní schůzce. Dohromady vytváří komplexní obraz o dění ve škole i v soukromí některých účastníků kauzy. Retro stylizaci 80. let zajišťují propracované kostýmy výtvarnice Kataríny Štrbové Bielikové, napjatou atmosféru zintenzivňuje klavírní hudba Michala Novinského. Ocenění si zaslouží i architekt Juraj Fábry za prostředí, do kterého byl děj zasazen (byty vybavené závisle na společenském postavení aj.).
Drama Učitelka inspirováno skutečným příběhem je vlastně smutná vzpomínka na staré časy, kdy nikdo nikomu nevěřil a bál se projevit svůj názor. Všichni rodiče, ať už soudružku Drazdechovou podporují či nikoli, jednají se stejnou pohnutkou – chtějí pro své ratolesti to nejlepší. Hřebejk s Jarchovským netočí depresivně, vážné téma zobrazují s lehkostí a prokládají ho úsměvnými scénkami. Film ocení jak lidé, kteří éru komunismu zažili, tak mladší generace (až na děti). Dílo je zakončeno epilogem z roku 1991, který ukáže, že se podmínky výrazně změnili, ale Maria Drazdechová ne.
Někteří rodiče se nenechají šikanovat.
Ale odnesou to jejich děti.
Protože ten, kdo odmítá laskavost soudružce Drazdechové, musí pykat.
Učitelka
Drama Učitelka inspirováno skutečným příběhem je vlastně smutná vzpomínka na staré časy, kdy nikdo nikomu nevěřil a bál se projevit svůj názor. Všichni rodiče, ať už soudružku Drazdechovou podporují či nikoli, jednají se stejnou pohnutkou - chtějí pro své ratolesti to nejlepší. Hřebejk s Jarchovským netočí depresivně, vážné téma zobrazují s lehkostí a prokládají ho úsměvnými scénkami. Film ocení jak lidé, kteří éru komunismu zažili, tak mladší generace (až na děti). Dílo je zakončeno epilogem z roku 1991, který ukáže, že se podmínky výrazně změnili, ale Maria Drazdechová ne.
- Hodnocení