Recenze Sázka na zlato: Z inspirativního námětu o hudebním producentovi mohli tvůrci vytěžit mnohem více
(Foto: Hero Entertainment Group)
Jak se z písní dělají hity.
Životopisné drama pojednává o jednom z nejvýznamnějších hudebních producentů minulého století. Neil Bogart založil nejúspěšnější nezávislou nahrávací společnost Casablanca Records, která v 70. letech objevila známé kapely a interprety jako Kiss, Village People, Cher, Donna Summer nebo Bill Withers.
Za snímkem stojí po režisérské i scenáristické stránce producent Timothy Scott Bogart, který je jeho synem. Na to, že vyprávěl o svém vlastním otci, na něj pohlíží celkem dost realisticky. Možná za to může i skutečnost, že když v roce 1982 zemřel na rakovinu, bylo mu pouhých dvanáct let.
Děj se věnuje v podstatě dvěma hlavním oblastem – osobnímu životu Neila Bogarta a jeho vzestupu v hudebním průmyslu, se kterým souvisí i příběhy jednotlivých umělců.Děj se věnuje v podstatě dvěma hlavním oblastem – osobnímu životu Neila Bogarta a jeho vzestupu v hudebním průmyslu, se kterým souvisí i příběhy jednotlivých umělců. Divák může sledovat, kde se v něm už od dětství brala touha zbořit zažité hranice a něco dokázat. Míň záživnější jsou pasáže, během kterých se nemůže rozhodnout mezi dvěma ženami.
Mnohem poutavější by bylo, kdyby se místo toho věnovala větší pozornost umělcům, které zastupoval. Na příkladě zpěvačky Donny Summer je názorně ukázáno, jak se z obyčejných lidí dělají hvězdy showbyznysu, ke kterým potom vzhlíží obrovské množství lidí. I když je to často hlavně kvůli uměle vytvořené image, aby se píseň lépe prodávala. Škoda, že podobných scén není v díle více. Například skupina Village People nebo zpěvačka Cher by si určitě zasloužily více prostoru.
Hlavního hrdinu ztvárňuje herec Jeremy Jordan, který je známý především jako divadelní herec. Ale někteří ho možná znají ze seriálu Supergirl. Nicméně v roli producenta působí velmi nesympaticky, což může být zapříčiněno tím, že se možná až moc chtěl přiblížit originálu. Pokud má divák fandit ústřední postavě, potřebuje se s ní alespoň trochu v něčem ztotožnit. Nebo ho musí zajímat, jak to s tím bastardem skončí. Kdyby ho hrál Justin Timberlake, jak bylo původně zamýšleno, třeba by této osobnosti dodal zase úplně jiné grády.
Neil Bogart pravděpodobně rozuměl hudbě, ale působí to tak, že ještě lepší byl v odhadování budoucích trendů. Ačkoliv s nimi někdy přišel až moc brzy nebo bezhlavě utrácel ohromné množství peněz za blbosti. Měl však rozhodně talent na marketing, což v jeho době ještě nebylo příliš obvyklé. Některé historické události související s jeho osobou se ale pravděpodobně staly jinak. Kdo ví, kolik si toho jeho syn a další příbuzní, kteří pracovali na filmu, upravili, aby z toho nevyšel úplně špatně.
Co se povedlo dobře zpracovat, to je hudební složka. Všem hercům, kteří hrají známé umělce, tak nějak věříme, že by takhle mohli vystupovat. Všechny zvolené písně ještě ke všemu dobře navazují na děj. Jen bohužel neuslyšíme víc skutečných hitů. Nabízí se odpověď, že na ně tvůrci zkrátka neměli práva, ale ubírá to na celkovém dojmu.
Snímek Sázka na zlato se snaží být velkolepým počinem o nepříliš známém hudebním producentovi. Větší úspěch by nejspíše sklidil, kdyby se více soustředil na příběhy jednotlivých skupin nebo zpěváků. Na úkor toho se dost zblízka sleduje život samotného Neila Bogarta, který ale chvílemi působí spíš jako nějaká nepříliš povedená telenovela. A divák si zoufale rve vlasy, ať už se konečně ten chlap nějak rozhodne a raději se jde věnovat nějakým umělcům. Byť můžou být nějaké historické reálie kolem nich zkreslené, aspoň se na to dobře kouká. I když nejde o tragické dílo, na tradici takových velkofilmů jako Zrodila se hvězda, Bohemian Rhapsody nebo Rocketman ani zdaleka nenaváže.
„Teď vám budu vyprávět příběh o tom, jak se naše nahrávací společnost dostala na vrchol…“
Než skupina Kiss prorazila, trvalo to celkem dost dlouhou dobu…
Víte, kolik předstíraných orgasmů se vejde do jedné písně?
Sázka na zlato / Spinning Gold
Snímek Sázka na zlato se snaží být velkolepým počinem o nepříliš známém hudebním producentovi. Větší úspěch by nejspíše sklidil, kdyby se více soustředil na příběhy jednotlivých skupin nebo zpěváků. Na úkor toho se dost zblízka sleduje život samotného Neila Bogarta, který ale chvílemi působí spíš jako nějaká nepříliš povedená telenovela. A divák si zoufale rve vlasy, ať už se konečně ten chlap nějak rozhodne a raději se jde věnovat nějakým umělcům. Byť můžou být nějaké historické reálie kolem nich zkreslené, aspoň se na to dobře kouká. I když nejde o tragické dílo, na tradici takových velkofilmů jako Zrodila se hvězda, Bohemian Rhapsody nebo Rocketman ani zdaleka nenaváže.
- Hodnocení