Božská Florence / Florence Foster Jenkins – recenze

Znáte nějakého bizarního člověka, kterého prostě nemůžete nemít rádi? Taková je Florence.
 
 
 
Životopisný příběh o bohaté Newyorčance Florence Foster Jenkinsové v podání úžasné Meryl Streep (ostatně jaká jiná by mohla Meryl Streep být?) je trošku jiným vyprávěním o úspěšné kariéře. Florence je oddanou milovnicí hudby a významnou součástí společenské smetánky v roce 1944. Vždy ráda podpoří něčí divadlo nebo koncert, ale samozřejmě by nejradši sama stála na jevišti a okouzlovala tisíce lidí v sálech svým zpěvem. Přes pokročilý věk a podlomené zdraví se tomuto snu oddá. Jen míra jejího talentu není úplně standardní…

I kdybyste neměli absolutní sluch, celkem snadno poznáte, že opera takhle znít nemá. I kdybyste neměli absolutní sluch, celkem snadno poznáte, že opera takhle znít nemá. A Florencina záliba v teatrálních kostýmech na dojmu také nepřidá. Bohatou paničku shovívavě podporuje její manžel (Hugh Grant), kterého ona zase nechává žít si po svém. Do jejich zaběhnutého světa přichází zdrženlivý pianista Cosmé McMoon (Simon Helberg), který je stylem Florencina zpěvu naprosto šokován a dlouho nechápe, proč ji všichni, kdo ji mají rádi, v jejím výstředním a potenciálně katastrofálním snu podporují. Časem si k ní možná ale také najde cestu.

Stejně jako musíme obdivovat, že postavy udržely při Florencině zpěvu vážnou tvář, podobné je to s herci. Bez dávky charisma, kterou disponuje Streep a Grant, by kvalita filmu byla podstatně nižší, ale ani Simon Helberg, který zatím velkou filmovou příležitost nedostal, se nenechal zahanbit. Dokázal se předvést v mnohem umírněnější, ale stále zajímavé roli, než jak jsme zvyklí ze seriálu Teorie velkého třesku. Povedenou vedlejší postavou je ještě hysterická Agnes (Nina Arianda), která je sice dobře obléknutou paničkou postaršího obchodníka, ale její divoká povaha se vždycky vydere na povrch.

Humor je zde neobvykle prostý, vše stojí na výkonech hlavní hrdinky a na šokovaných reakcích jejího okolí. Přesto díky citlivému nadávkování těchto scén nás film nenudí, a představitelé zvládli své postavy ztvárnit kultivovaně, bez přehrávání, jednoduše z nich neudělali bláznivé karikatury. I když, tedy, Florence trošku bláznivá byla, ale slabá stárnoucí žena s pohnutým osudem si přece splnění snu zaslouží…

Jak snímek jednoduše přiblížit? Celkem obyčejný příběh o bizarní postarší dámě s fantastickým obsazením. Sice to nebude drama, jehož podstatu byste ocenili až při několikátém zhlédnutí, ale minimálně jednou to bude skvělá zábava. Speciálně pokud jste fanoušci hlavních představitelů. Tato komedie není úplně božská, ale je velice, velice příjemná.
 
 

„Aaaaaaaaaa…. jak to bylo dááááááááál?“

Správní fanoušci opery se na koncertech umí pobavit.

„A nemohli bychom začít s něčím složitějším, než jsou Ovčáci, čtveráci?“