Arthur – recenze

Moderní pohádka o rozmařilém princi.
 
 
 
Režisér Jason Winer v roce 2011 natočil remake oscarového filmu o rozmazleném dědici rodinného podniku a bohatství z roku 1981. Oprášil staré dialogy z Gordonova snímku, hlavní zápletku přešil na míru dnešní době, do role věčně opilého Arthura obsadil Russella Branda a moderní romantická pohádka byla na světě. A není tak úplně špatná.

Arthur Bach (Russell Brand) je sofistikovaný mladý muž s miliardami v kapse. Až na to, že ty miliardy jsou jeho matky a společenské postavení sotva dokáže předstírat, zatímco veškerou svou snahu soustředí na divoký život plný večírků, alkoholu a dovádění s mladými slečnami. Ty si vodí do svého luxusního bytu a místo sbírky motýlů je okouzluje otáčecím vesmírem nad vodní postelí. Ráno dívky vyhání Arthurova doživotní chůva a dobrá duše Hobsonová (Helen Mirren) a případný průšvih zahladí Arthurova matka (Geraldine James), šéfka velké firmy. Té jednoho dne dojde trpělivost a dá Arthurovi nůž na krk: musí se usadit a oženit, nebo přijde o veškerý servis a dědictví. A rovnou mu předhodí nevěstu, sličnou ambiciózní manažerku Susan (Jennifer Garner).

Mezi Susan a Arthurem sice už nějaký ten románek proběhl, ale na svatbu to nevypadá. Susan jej bere jen jako cestu k zisku celé firmy a Arthura její snaha vychovat z něj poslušného a před bulvárem elegantního mladého muže spíš děsí. Přičemž se na scéně objevuje Naomi (Greta Gerwig), která si načerno vydělává jako průvodkyně v New Yorku. Pohádka o bohatém princi, domluvené nevěstě a lásce k prosté dívce je na světě.

Děj, který je docela předvídatelný a sleduje klasickou linku.Děj, který je docela předvídatelný a sleduje klasickou linku zápletka – konflikt – smutek – ponaučení – očekávaný happy end, je ale rozčleněný spoustou vtipných situací a nabízí řadu hlášek, celkově tak tvoří docela příjemnou podívanou, která neurazí. Kdo si na první pohled nezamiluje nepraktického Arthura, který si všechno představuje jako Hurvínek válku a neuvaří si ani čaj, zato ale dokáže vyklidit celé nádraží jen proto, aby získal dívku svých snů, ten už neodolá při jeho ironických poznámkách. Russellu Brandovi role snílka Arthura vyloženě sedí a jakkoliv působí rozpačitě, je to jen výhodou. Ostatní herecké výkony přesně zapadají do šablon, které měly ztvárnit. Vyčnívá z nich pak jen fenomenální Helen Mirren. Snad každý by chtěl takovou chůvu Hobsonovou, jež by mu dělala popcorn v domácím kinosále nebo četla pohádku na dobrou noc.

Filmový Arthur z roku 2011 je remakem původního snímku z osmdesátých let, který se pyšní rovnou dvěma Oscary. Kromě toho za ústřední píseň Burta Bacharacha (jehož učitelem byl mimochodem i český skladatel Bohuslav Martinů) sošku získal John Gieldug za roli Arthurova nejlepšího přítele, ochránce a komorníka Hobsona. Toho ve Winerově remaku nahradila chůva Hobsonová, což byl rozhodně dobrý krok – vztah Hobsonové a Arthura mnohem víc připomíná vztah matky a syna než mezi Arthuem a skutečnou matkou a v mnohém vysvětluje Arthurovo počínání a životní styl. Ačkoliv se tedy může zdát, že je nový Arthur propracovanější, ve skutečnosti kopíruje mnohé dialogy a scény. Ve výsledku je Arthur filmem, na který se velmi dobře kouká a dokáže zpříjemnit nudný večer nebo chmurné odpoledne.
 
 

Před Arthurem se rýsuje perfektní život na obálkách magazínů s ambiciózní Susan.

Jeho srdce si však získala Naomi. Dívka, která mu ukázala reálný svět.

A zalíbila se i věrné chůvě a přítelkyni Hobsonové.