„Chci popřát divákům dechberoucí podívanou.“
Již 14. ročník Mezinárodního festivalu outdoorových filmů je v plném proudu. Letos jsme ho již mohli navštívit ve více jak dvaceti městech a necelé tři desítky na dobrodružné, extrémní, adrenalinové a cestopisné snímky netrpělivě čekají. Festival se těší nejen zájmu filmových a sportovních fanoušků, ale i odborníků. V soutěži Firma roku Moravskoslezského kraje 2016 se Outdoorfilms s. r. o. stal finalistou (byl mezi prvními 10 firmami). Starat se o chod takto rozměrného projektu není nic jednoduchého. Své o tom ví ředitel MFOF pan Mgr. Jiří Kráčalík, proto jsme mu položili deset festivalových, filmových i sportovních otázek.
Červený koberec: Roku 2003 jste založil Mezinárodní festival outdoorových filmů, mohl byste tento projekt přiblížit?
Jiří Kráčalík: Ano, je to už 14 let, co mě při jedné nepovedené akci v Bratislavě napadlo, že vytvořím něco, co tu v naší republice není. Soutěžní putovní festival outdoorových filmů. Což jsou všechny filmy, které se točí tam venku v přírodě. Už od 1. ročníku jsme soutěž nastavili do čtyř kategorií – sportovní film, horský a horolezecký film, dobrodružní vodní film a cestopisný film.
Červený koberec: Co Vás inspirovalo pustit se do takto rozsáhlého projektu, jako je MFOF?
Jiří Kráčalík: Částečně jsem odpověděl v první otázce. V té Bratislavě – to byla taková outdoorová akce – besedy, filmy a bylo tam strašně málo lidí. Já jsem si řekl, takové dechberoucí filmy – to musí vidět široká veřejnost – no a pustil jsem se do tehdy netušíc jak velkého projektu.
Červený koberec: Než odstartuje další ročník, letos již čtrnáctý, bezesporu na Vás čeká spousta práce. Co vše musíte před jeho zahájením zařídit?
Jiří Kráčalík: V pátek 7. října 2016 jsme odstartovali v divadelním sále Domu kultury města Ostravy za účasti cca 550 diváků!! Tento festival se připravuje celý rok a ten čas nám pořád schází. Je třeba si uvědomit, že festival probíhá v 50 městech a místech. My děláme kompletní servis, veškeré tiskoviny, je jich cca 180 druhů, katalogy, letáky, plakáty atd. Zajišťujeme překlady, titulkování filmů a zajišťujeme též partnery a finance.
Červený koberec: Do soutěže každý rok přihlašují profesionální i neprofesionální filmaři své snímky, je těžké rozhodnout, které z nich uvidíme v kině?
Jiří Kráčalík: Ano je to těžké. To má na starosti festivalová porota. Všechna města chtějí to nejlepší, ale ne vždy každý filmař pošle to nej. Filmy žánrově nezapadající, nebo jak to říct, o ničem nevypovídající jsou ze soutěže vyřazené. Samozřejmě se to nemusí každému líbit, ale je to soutěž a jsou stanovená určitá pravidla.
Červený koberec: Pozorujete za těch čtrnáct let, co MFOF festival trvá, nějakou změnu v kvalitě či obsahu zasílaných filmů?
Jiří Kráčalík: Určitě. Chodí více filmů s filmovým příběhem, a na to porota slyší. Ne filmy např. s bezduchým sjížděním lyžařů z kopce. (smích) Pak přichází více artových filmů, emotivních… Prostě filmaři si s filmy pohrají a je to na výsledku vidět.
Červený koberec: Mohl byste poradit mladým filmařům, kteří se chystají natočit svůj snímek a přihlásit do soutěže, na co by si měli dát při své práci pozor?
Jiří Kráčalík: Budu se snažit. Předně zvolit to správné téma – dobrý námět, který upoutá širší veřejnost. Nejít příliš do hloubky a do detailů – protahuje to stopáž filmů a je to pro mnohé nezáživné. Nesnažit se dát do filmu vše, nebo co nejvíc – umět řadu věcí vypustit. A to nejdůležitější – mít šikovného střihače, který má cit pro daný děj, pro scénu a délku snímku. A pak nebát se. Přece nic se nestane, když film porota vyhodí – příští rok se to může podařit.
Červený koberec: MFOF procestuje desítky měst, a to v České republice, na Slovensku a dokonce i v Rusku. Je rozdílná atmosféra a přístup publika v jednotlivých státech? Dají se nějak porovnat?
Jiří Kráčalík: Budu odpovídat na přístup diváků v jednotlivých městech. Ano je na různých místech různý přístup. A nejen u diváků, ale i spolupořadatelů. Bývají případy, že v některých městech spolupořadatelé berou tento festival, jak se říká „hákem“. Nepostarají se o reklamu, doprovodné programy a výsledek je znát. Taky jsou města, kde diváci k tomuto žánru nemají moc vztah. Ale já netvrdím, že hodně úspěchu, či neúspěchu musí být v pořadatelích…
Červený koberec: Vy osobně jste vystoupil na více než 180 hor a velehor Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Je to jiné, když se vydáváte na expedice poprvé nebo po sté?
Jiří Kráčalík: Ten čas běží a já při svých cestách, kde taky fotím a filmuji a pak připravuji komponované pořady pro širokou veřejnost, tak kde je nějaký kopec a je čas, ta já ho vylezu. (smích) Takže už mám v zahraničí mimo Slovensko, na kontě skoro 200 vrcholů. Vždy se musí člověk předem připravit, neponechat věci osudu a být pečlivý a spolehlivý.
Červený koberec: Po navštívení MFOF se může v mnoha divácích probudit touha vydat se též na vrchol z některých hor či velehor světa. Na co všechno by se měli nadšení dobrodruzi připravit?
Jiří Kráčalík: To je dobrá otázka! Je toho hodně, ale hlavně nebrat si z mnoha filmů příklad. Ve filmu např. vystupují profesionální sportovci, znalí dané věci. Udělat si plán a poradit se s někým znalým. A pak mít pokoru! Hlubokou pokoru! Mít vždy na vědomí, že se může něco stát a jediná chyba může být fatální. Příroda je vždy silnější a vždy vítězí nad námi všemi.
Červený koberec: Jste mužem mnoha povolání, do úctyhodného výčtu patří podnikatel, cestovatel, fotograf, filmař, publicista, scenárista, soudní znalec i ředitel filmového festivalu. Která z těchto činností Vás nejvíce naplňuje?
Jiří Kráčalík: Budete se divit, naplňují mě všechny profese, pro mě se vše prolíná. Vše souvisí se vším, ale nejvíc mě zaměstnává starat se o festival… je to opravdu obrovský projekt a je s tím hodně starostí. Ale je vidět, že to jde a vesměs jsou diváci a spolupořadatelská města spokojeni. Festival se neustále rozrůstá, diváků přibývá, a hlavně mě to naplňuje.
Děkuji za rozhovor na vašem webu, chci popřát divákům dechberoucí podívanou.