Klidný, přesto mrazivý výstřižek ze života na chorvatském venkově.
Neobvyklou podívanou tři roky po vlastní premiéře přináší do Čech film Sekáč. Snímek chorvatského režiséra a scénáristy Zvonimira Juriće diváky zavede na zapadlý chorvatský venkov, který se ještě vzpamatovává z války za nezávislost. Po roztahané první polovině ve druhé části rozkrývá několik cenných příběhů obyčejných lidí hledajících svůj šťastný konec.
Zápletka filmu je jednoduchá, jedné noci dojde Mirjaně na cestě za dcerou benzín a zůstává uvězněná uprostřed ničeho, dokud nezastaví Ivo, s traktorem. Společně se vydávají na benzinovou pumpu pro kanystr s benzínem, kde Mirjanu prodavač varuje: Ivo seděl ve vězení, protože kdysi přepadl a znásilnil nějakou ženu. Mladík osijecké kadeřnici nabízí, že ji k autu zaveze sám. Mirjana se vydává k traktoru, že Ivovi řekne, že děkuje, ale nepojede s ním. Nakonec se ale rozmyslí, vrací se pro benzín a nabídku na bezpečnější odvoz odmítá. Tato scéna, která později bude klíčovou pro další vývoj, zároveň krásně ilustruje povahu obou hlavních protagonistů.
Mirjana Karanovićová i Ivo Gregurević hrají své postavy nesoucí stejná křestní jména na výbornou a jsou důvodem, proč drama funguje.Mirjana Karanovićová i Ivo Gregurević hrají své postavy nesoucí stejná křestní jména na výbornou a jsou důvodem, proč drama funguje. Oba mají sporadické věcné repliky vyjadřované s opatrností v hlase a pomalu mezi sebou nechávají růst důvěru a jakýsi vztah. Když Mirjana vstává v Ivově příbytku v dezolátním stavu, aby utřela vylitou kávu, vypadá jako žena na svém místě a ve své kůži, což Ivo sleduje až s láskou v očích. Konečně mu někdo věří a nevidí v něm toho zločince a osamělého podivína, který nemůže spát a pracuje v noci. Gregurević svým projevem rozhodně vzbuzuje emoce, přestože on sám zachovává stoický klid. Divák se rozhodne, jestli se ho bojí nebo je mu ho až líto. Leckdo mu snad odpustí hloupý trik, díky kterému může s Mirjanou strávit víc času, než vše roztrhá a poslední naději mu sebere návštěva místních policistů, které zavolá vyděšený mladík z benzínky.
Na druhou stranu kvůli soustředění na ústřední dvojici má první půlka Sekáče trochu problém s gradací a může působit trochu zasekaně. Zlom v dynamičnosti nastává při bližším seznámení s pumpařem Josipem, který v hospodě zapíjí nastávající sňatek svého bratra a dítě, jenž se mu s budoucí nevěstou narodí. Diváci se seznamují s dalšími obyvateli vesnice, Josipovou rodinou, místními policisty, kteří jsou všichni nějak poznamenaní válkou, která skončila rozpadem Jugoslávie před dvaceti lety. Signifikantní je sonda do příběhu mladé rodiny s dětmi, která bydlí v polorozpadlém domě. Ona se bojí pozvat své rodiče, aby neviděli, kde bydlí a nemůže najít práci, on je smířený a hledá způsob, jak nějakou naději vůbec najít.
Jurićův Sekáč je filmem, který nenadchne každého, není to prvoplánový doják, co by útočil přímočaře na city. Je natočený s jistou syrovostí a přirozeností, která mluví za sebe a diváka musí postupně vtáhnout. Pocit beznaděje umocňuje ticho, které snímek provází, hudba se ozývá jen tehdy, když je součástí děje, což je prakticky jen v hospodě plné veselí a křivd zároveň. Nabízí novou perspektivu na téma, ke kterému se český divák, jenž si při slově Chorvatsko s větší pravděpodobností vybaví dovolenou u moře než nevlídný venkov s nedostatkem pracovních míst, těžko dostane.
Počin z toku 2014, který Balkanfilm uvádí teprve nyní do českých kin, už diváci mohli zhlédnout před dvěma lety na festivalu v Karlových Varech. V témže roce 2015 Sekáč získal několik ocenění na chorvatské mezinárodní přehlídce v Pulce, včetně ceny za nejlepší domácí film. Pětačtyřicetiletý režisér a scenárista Zvonimir Jurić se v Česku ukázal už filmem Černí, i v něm se inspiroval jugoslávskou válkou a ve fiktivním příběhu poukázal na válečné zločiny.
Hlavní hrdina, co je černou ovcí vesnice.
Přesto v něm cizí žena najde kus dobra.
Chorvatský venkov nepřeje ani mladým lidem s ideály.
Sekáč / Kosac
Jurićův Sekáč je filmem, který nenadchne každého, není to prvoplánový doják, co by útočil přímočaře na city. Je natočený s jistou syrovostí a přirozeností, která mluví za sebe a diváka musí postupně vtáhnout. Pocit beznaděje umocňuje ticho, které drama provází, hudba se ozývá jen tehdy, když je součástí děje, což je prakticky jen v hospodě plné veselí a křivd zároveň. Nabízí novou perspektivu na téma, ke kterému se český divák, který si při slově Chorvatsko s větší pravděpodobností vybaví dovolenou u moře než nevlídný venkov s nedostatkem pracovních míst, těžko dostane.
- Hodnocení