Sherlock Holmes: Hra stínů / Sherlock Holmes: A Game of Shadows – recenze

Zapalte si dýmku, usaďte se do pohodlného křesla a zapojte se s Sherlockem Holmesem do Hry stínů.
 
 
Anglický režisér a scénárista Guy Ritchie natočil naše již druhé setkání se Sherlockem Holmesem. Před dvěma lety jsme se seznámili s jeho představou legendárního detektiva. A vesměs jsme byli mile překvapení a spokojeni. Druhé dobrodružství s názvem Sherlock Holmes: Hra stínů právě vtrhlo do kin.

Holmes v podání Roberta Downey Jr. je osoba, která se vyžívá v převlecích, drogách všeho druhu a znepříjemňování života jeho příteli a kolegovi Dr. Johnu Watsonovi (Jude Law). Ušetřen nezůstane ani doktorův pes, který byl „už zase zabit“ a snoubenka/manželka Mary (Kelly Reilly), jejíž nervy musí být opravdu ze železa. Komu by se také líbila svatební cesta ve třech, že?

Jak už to většinou bývá, jedničky jsou nové, svěží a originální a z dvojek se stávají nadstavované kaše a v případě delších sérií mezihry. Bohužel Hra stínů není výjimkou, snaží se být akčnější, nadupanější, zábavnější a víc „cool“, ale nějak ji to nevychází. Tato honba za „och“ efektem, většinou přináší nezdar a opomenutí těch nejdůležitějších ingrediencí.

Sherlock Holmes vám během sledování filmu začne chvílemi až lézt na nervy a zasluhovat si označení „osina v zadku“. Jeho bláznivé kostýmy přesahují meze snesitelnosti a o uvěřitelnosti nemůže být řeč. Buďme upřimní, Robert Downey Jr. je opravdu ošklivá ženská. Hlavní hrdinka tohoto dílu Madam Simza Heron (Noomi Rapace) vám nestihne moc přirůst k srdci a nebudete se tedy tolik strachovat o její osud. Za to opravdu činit se bude Jude Law, který neustále něco řeší a vytahuje Holmese z průšvihu. Zlosyn profesor James Moriarty (Jared Harris), který má být podle knih „Napoleonem zločinu“ se ve filmu zatím moc nepředvedl. Doufejme, že mu v dalším (nebo dalších) pokračování bude věnována větší pozornost.

Příběh a budování napětí se také moc nepovedly. Děj je zašmodrchaný, skáče z místa na místo a totálně plete diváka. Pokus o použití zajímavého střihu a pohledů kamery orientaci jen zhoršuje. Zato akční scény se povedly. Ale pokud mezi nimi nefunguje téměř žádné pojivo, vyzní lehce naprázdno. Už i první Sherlock byl poměrně vtipný, ale ten druhý humornou stránku tlačí do krajností a někdy to až přehání.

Pokud od Sherlocka Holmese: Hra stínů nebude očekávat hory doly a budete ho brát jako přípravu na další díl, můžete se i pobavit. Navíc, přes vlažný rozjezd vás čeká více než povedené finále a navnadění na třetí pokračování.
 

Vilém Tell s trochu modernější střelnou zbraní.

Nevíte si rady? Zeptejte se svojí ženy.

Dám dělovou ránu, bum, bum, bum, bum …