„Chtít společně zestárnout bylo příliš troufalé.“
I když asi velká část života Jacqueline Kennedyové (Natalie Portman) byla zajímavá, snímek se zaměřuje výhradně na okolnosti té nejpodstatnější události: atentát na jejího manžela Johna Fitzgeralda Kennedyho (Caspar Phillipson). Jaké může být vyrovnávání se s náhlou smrtí milované osoby, která vám navíc zemřela v náručí? Jak zařídit, aby odkaz prezidenta žil dál? A jak to všechno zvládnout před zraky milionů lidí z celého světa?
Filmový portrét ukazuje mnoho stránek Jackie.Filmový portrét ukazuje mnoho stránek Jackie. Sofistikovanou a noblesní ikonu, která představila neznámá zákoutí Bílého domu veřejnosti, vdechla do něj kulturní život a doplnila historickými artefakty. Matku, která znala bolest ze smrti dítěte. Manželku velkého muže plného ideálů, který mohl měnit svět, ale pár výstřelů mu v tom navždy zabránilo. A v neposlední řadě Jackie jako truchlící vdovu, která si tuto nespravedlnost a nenaplněnost uvědomovala, a určila si za cíl, že se na jejího muže nesmí zapomenout. Musela pohřbít manžela za dohledu „celého světa“ s malými dětmi po boku, se strachem o život, a řešit vystěhování ze svého domova. Přitom není naivní a Kennedyho v soukromí neglorifikuje, před knězem dává najevo, že nebyl ideální manžel. Přesto oddaně stála po jeho boku za každých okolností, až do posledního rozloučení.
Neklidná až nepříjemná hudba Mica Levi je zajímavou volbou, ale plně vystihující situaci. Kontrastuje s krásnou ženou a honosným domem, ve kterém se však skrývá spousta smutku. I když má Jackie kamennou tvář, perfektní účes a dokonalé oblečení, uvnitř je rozervaná. Všude ji následuje kamera, někdy až dokumentární.
Natalie Portman už sice dokázala, že není jen pěkná tvářička, ale v tomto filmu odhaluje další aspekty svého talentu. Jeden z problémů snímku je, že ho bude jinak vnímat americký divák a jinak zahraniční. My o Jacqueline něco málo víme, ale málokdo ocení pečlivé nastudování její dikce a melodie hlasu. V tomto to měl třeba oscarový Colin Firth v Králově řeči jednodušší. Málokdo u nás zná projev Jindřicha VI., ale „nastudování“ vady řeči dokážeme ocenit snadno. Stejně tak proslovy Jackie o odkazu národu jsou nám celkem vzdálené. Otázkou je, jak moc se tento veskrze americký příběh dotkne českých diváků, kteří si na lásku k prezidentům nikdy moc nepotrpěli? Musíme se koncentrovat na lidský aspekt, tragédii v podobě ztráty manžela a otce dětí, to vše před zraky veřejnosti a médií.
Na diváka je režisér Pablo Larraín trochu náročnější, musíme si všímat detailů a nuancí. Není to ten typ filmu, kde dostaneme všechno naservírované a vysvětlené. Jackie je především o pocitech. Nejde o klasické drama, kde se pořád něco děje a graduje, protože tady stejně víme, co se stalo a bude dít. Ale nabízí nám jiný pohled na věc než ten, který veřejnosti Jackie sama nabídla. Proto museli tvůrci spoustu věcí odtušit. Někdy Portman jen sklopí bradu nebo uhne pohledem, jindy zmatená prochází v zakrváceném kostýmku nazdobeným a naleštěným domem.
Dobová atmosféra a perfektně dotažené kostýmy jsou samozřejmostí. Některé veřejnosti známé momenty jsou zrekonstruovány do nejmenšího detailu. My všechny historické postavy neznáme, takže vždy neoceníme podobnost herců s reálnými postavami. Nečeká nás velká spousta dialogů, ale to, co se řekne, je většinou zásadní, což je zásluha scénáristy Noaha Oppenheima. Většina rozhovorů probíhá s novinářem (Billy Crudup) nebo s Bobbym Kennedym (Peter Sarsgaard), kteří jsou oba výborní. Bylo nutné pečlivě vybrat herce, kteří dokáží s minimem projevu vyjádřit hodně, a to se povedlo.
V tak komorním filmu není snadné zaujmout, ale Natalii Portman se to s přehledem povedlo. Ve stavu, kdy by normální člověk nemohl a nechtěl ani vstát z postele, Jackie musela řešit státní pohřeb a vystěhování z domova, unést bolest sebe i dětí. Vidíme její zlost, zmatek, ale i inspirující sílu. Jackie je jedním z těch snímků, který mnoho sděluje, aniž by muselo být mnoho řečeno.
Kostýmy jsou věrnou kopií.
První dáma se nemůže jít opít ven s kamarádkou.
Jak odstranit krvavé fleky z oblíbeného kostýmku?
Jackie
V tak komorním filmu není snadné zaujmout, ale Natalii Portman se to s přehledem povedlo. Ve stavu, kdy by normální člověk nemohl a nechtěl ani vstát z postele, Jackie musela řešit státní pohřeb a vystěhování z domova, unést bolest sebe i dětí. Vidíme její zlost, zmatek, ale i inspirující sílu. Jackie je jedním z těch snímků, který mnoho sděluje, aniž by muselo být mnoho řečeno.
- Hodnocení