Recept na vyloupení španělské banky po argentinsku.
Přepadení banky za deštivého dne ve Valencii, to žádného návštěvníka ani pracovníka dané pobočky moc nenadchne. Zvlášť, když mají na sobě lupiči výbušniny a působí maximálně odhodlaně a profesionálně. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá. Měli jste ve škole spolužáka, nebo třeba kolegu v práci, který prostě pokazil všechno, na co sáhl? A čím víc se snažil, tím katastrofálnější mělo jeho počínání důsledky? Tak si představte, že jdete vykrást banku a máte mezi sebou přesně takového člověka. Ano, pak vás čeká pár nepředvídatelných situací. A do toho máte venku pořádné nepřátele, kteří se bojí toho, co máte (možná) v rukou. O napětí a zvraty v tomto argentinském krimi prostě není nouze.
Snímek se s ničím od začátku nepáře, tempo nabírá na obrátkách zcela nekompromisně. Nenápadné vedlejší dějové linky získávají na významu a plán partičky zlodějů se komplikuje. Všechno mohlo proběhnout v poklidu, jenže špatné počasí může zkazit nejen rodinný piknik, ale i měsíce vymýšlený plán přepadení. To, co mělo být jen rychlou a dokonale promyšlenou akcí, se protahuje v nepříjemnou a neřešitelnou situaci. Teď musí zloději spoléhat na své kontakty zvenčí a doufat, že ze všeho vyváznou. Komu ale věřit, když mají pochybnosti i o sobě navzájem? A co když obsah jedné bezpečnostní schránky má takový význam, že je může zachránit, ale i zničit?
Dokud je vše v rukou zlodějů, jde jen o další krimi thriller. Když se ale plány začnou hroutit, divák ožije a v napětí očekává, co bude dál. V tu chvíli to totiž neví nikdo. Film začne být zajímavý ve více rovinách a ve všech je na příjemně inteligentní úrovni.
Humor do celé situace velice příjemně zapadá a vůbec nás neruší.Za zády rukojmích musí zloději řešit nejen náhradní únikový plán, ale i rozpory mezi sebou. Hlavní představitelé Rodrigo De la Serna a Luis Tosar jsou velmi charismatičtí a zároveň sympatičtí. Jejich postavy jsou sice na jedné lodi, ale mají spolu nepříliš dobré zkušenosti. Vzájemnou důvěru moc nepodpoří odhalení, že před sebou zatajovali informace o obsahu schránky, která je může stát život, anebo je osvobodit s čistým štítem. Když spojí síly, snad se jim podaří ze všeho vyváznout. Ale jsou tu ještě další členové lupičského gangu, a někteří bohužel natolik nedůvtipní, že naprosto sabotují jakákoli nově nalezená řešení. Humor ale do celé situace velice příjemně zapadá a vůbec nás neruší.
Snímek Sto let odpuštění je svižný, dobře zahraný, není zrovna k zbláznění originální, ale potěší nás netypické tváře a napětí na mnoha rovinách, i různě se vyvíjející vztahy. Dílo je natolik kvalitní, že nebýt jazyka, uvěřili byste, že se vše odehrává třeba v upršeném Londýně v britské režii.
Ve druhé polovině zabředáme čím dál víc do politických manipulací, a kvůli nekonkrétním náznakům o významu obsahu již zmíněné schránky v nás ono politikaření nepodporuje růst napětí. Konec je poměrně banální, ale vlastně ono jednoduché řešení postavám asi rádi dopřejeme.
Sto let odpuštění nabízí energickou akci, zvraty v ději, neokoukané herce (jak jinak, pro českého diváka), politickou manipulaci, a k tomu všemu nekompromisní humor. Stockholmský syndrom má něco do sebe, protože čím déle pozorujeme bandu lupičů, tím nám jsou sympatičtější. A tak jim odpustíme i politikaření, které občas příliš zpomalí děj, a budeme jim přát, aby ze všeho nějak vyvázli. Tady totiž nikdo není stoprocentně dobrý nebo zlý člověk.
Ruce vzhůru nebo střelím.
Zlatým hřebem večera je taneček na stole. Kdo se k nám připojí?
Nejnovější módní kolekce se nedá popsat jinak než výbušná.
Sto let odpuštění / Cien años de perdón
Sto let odpuštění nabízí energickou akci, zvraty v ději, neokoukané herce (jak jinak, pro českého diváka), politickou manipulaci, a k tomu všemu nekompromisní humor. Stockholmský syndrom má něco do sebe, protože čím déle pozorujeme bandu lupičů, tím nám jsou sympatičtější. A tak jim odpustíme i politikaření, které občas příliš zpomalí děj, a budeme jim přát, aby ze všeho nějak vyvázli. Tady totiž nikdo není stoprocentně dobrý nebo zlý člověk.
- Hodnocení