Lion – recenze

Adoptované děti nejsou nepopsaný list, vzpomínky je mohou dohnat.
 
 
 
Indický chlapec Sarú (Sunny Pawar) se narodil do chudé vesnické rodiny. Nemůžou si s negramotnou matkou a dvěma sourozenci dovolit pořádné bydlení ani jídlo. Natož pak tradiční pochoutku džalebi, po které Sarú vždy na trhu toužebně pokukuje. Materiální nedostatky však přebije silné rodinné pouto. Jednoho večera se se starším bratrem Guduem (Abhishek Bharate) vydají do přilehlého města za prací. Sarúovo odhodlání s pokročilou noční hodinou zmizí, na tahání balíků je příliš malý a hlavně ospalý. Ustele si na lavičce, kde ho Gudu, jak slíbil, za chvíli vyzvedne.

Jenže malý nezbeda spát nevydrží. Zmatený a vyděšený nasedne do vlaku, který zastaví 1600 km daleko. Z Kalkaty, kde všichni mluví cizím jazykem a chlapec nezná název vesnice ani matčino jméno, je návrat nemožný. Sarúa si ze sirotčince adoptuje vlídný australský pár (Nicole Kidman a David Wenham), který ho spolu s autistickým bratrem Mantošem (Divian Ladwa) vychová v moderní západní kultuře. Z ušmudlaného chudáčka vyroste urostlý, elegantní, vzdělaný muž (Dev Patel). Muž, který si po více než 20 letech začne vzpomínat, že měl kdysi úplně jinou rodinu než dnes a že tam na něj stále může čekat. Ale kde začít hledat?

Drama od režiséra Gartha Davise vzniklo na motivy reálného příběhu Sarooa Brierleyho a jeho knihy Dlouhá cesta domů. Drama od režiséra Gartha Davise (Na jezeře) vzniklo na motivy reálného příběhu Sarooa Brierleyho a jeho knihy Dlouhá cesta domů. Prostředím rušných přelidněných měst a indickou kulturou, se vším pozitivním i negativním, co obsahuje, se snímek podobá Milionáři z chatrče. Sdílí také stejnou hlavní hvězdu, i když v Lionovi si větší uznání, než Dev Patel zaslouží osmiletý Sunny Pawar. Ten dokáže odzbrojit širokým úsměvem i rozbrečet při pohledu do velkých hnědých utrápených očí. Díky promyšlené kameře Greiga Frasera vidíme části „bezstarostného“ období i několikatýdenního strádání na kalkatských ulicích chlapcovýma očima. Tvůrci si pohráli také se zvukem, melodické klavírní skladby a střídání ticha s hlukem umocňují atmosféru dané situace.

Začátek dvouhodinového děje baví, část o protagonistově dětství je dobrodružná a exotická. Jakmile skočíme o 20 let dál, naskytne se nám pohled do známého světa s méně záživnou dějovou linkou. Jsou nastíněny složité vztahy v adoptivní rodině a neúnavné pátrání posedlého Sarúa po rodné vesničce pomocí začínajícího vynálezu Google Earth. Všichni se chovají inteligentně, laskavě a chápavě. Společnost nabourává akorát Mantoš, který za své postižení nemůže, takže je mu stejně odpuštěno. Nic, co by podpořilo nadějný začátek, ale ani obrat, který by ho potopil.

Drama Lion chytne za srdce už jen faktem, že se příběh opravdu odehrál. Podobný osud, většinou bez šťastného konce, postihne v Indii ročně 80 000 ztracených dětí a sirotků. První polovina je roztomilá, dramatická i smutná zároveň. Druhá část sice nabídne pár dojemných scén, nicméně s trpitelskou Nicole Kidman a úplně zbytečným love story trochu ztrácí na atraktivitě. Nemohou nás na rozdíl od barevných sárí a šokujících výjevů z indických ulic upoutat ani zajímavé kostýmy nebo prostředí. Nicméně v součtu se jedná o povedený snímek pro široké publikum se silnou myšlenkou, neokoukanými herci a propracovanou kamerou a střihem, jehož kvalitu dokazuje i šest oscarových nominací.
 
 

Lumpárny s milovaným starším bratrem končí.

Po sérii útrap přichází nová rodina a úplně jiný život.

Ale Sarú nezapomněl…