Příjemná německá oddechovka, kterou si v případě averze k němčině v klidu vychutnáte s dabingem.
Saliya (Kostja Ullmann) je už od mládí fascinován atmosférou luxusních hotelů, kde se setkávají různé národnosti a kultury, ale všichni se k sobě přesto chovají slušně a tolerantně. Proto směřuje za svým jediným a největším snem: po gymnáziu jít pracovat přesně do takového hotelu. A tohoto cíle se nevzdá ani po tom, co náhle přijde téměř kompletně o zrak.
Podaří se mu oblafnout vedení a místo si udržet?Díky dobré paměti i nesmírnému odhodlání nastoupí na praxi do mnichovského hotelu a začne se zaučovat jako výpomoc v kuchyni, recepční či barman. Má to ale jeden háček. Kromě pár přátel o jeho postižení nikdo neví. Podaří se mu oblafnout vedení a místo si udržet? Odpověď asi všichni známe ještě předtím, než dohraje úvodní hravá melodie, ale i tak se na film příjemně dívá. Jako předloha navíc posloužil skutečný životní příběh, což u komedií nebývá zrovna zvykem.
Na začátku nám může připadat zvláštní, že si hlavní hrdina nepřipouští zcela zásadní změnu ve svém životě a „jede se dál“, jako by se nic nestalo. Fakt, že si nechce připustit své postižení a hodlá stále fungovat bez omezení, ho ale přece jen dožene. Tím pádem nemusíme mít obavy z přehnaně a až neuctivě optimistického vyznění filmu. I když je samozřejmě velmi nepravděpodobné, že by se Saliya tak dokonale orientoval v prostoru (často plném jiných lidí) jen pár měsíců po ztrátě zraku.
Naštěstí jeho jednání a případné průšvihy nejsou předvídatelné se vším všudy. Jakmile vkročí za bar, kde jsou vyskládány hory drahých lahví alkoholu a stovky naleštěných skleniček, přirozeně čekáme, kdy to skončí katastrofou, ale takhle lacině na to Rande naslepo naštěstí nejde. Nebojí se dokonce ani malinko drsnějších záběrů. To je tak, když postavíte slepce ke kráječi…
Postavy jsou trochu černobílé, nebo lépe řečeno všichni jsou dobráci od kosti a pomáhají Saliyovi za každé situace. Až na protivného učitele, který má možná ke svému chování také důvod. Nějaké to malinké drama nechybí, a přijde řada i na romantiku. Navzdory názvu je ale film mnohem více o boji za své sny než o lásce. Což je ostatně víc než dobře, protože ona vyvolená Laura (Anna Maria Mühe) je sice roztomilá a asi i hodná, ale kromě příjemného hlasu, kterým Saliyu okouzlila, je to postava dost nezajímavá. Vždy, když si k ní můžeme konečně vytvořit nějaké pouto, objeví se na scéně její malý syn a náš zájem o hlavní ženskou postavu zase mizí.
Německé komedie občas trpí pro nás nepříliš pochopitelným bizarním humorem, tudíž pak trpí i divák. Tentokrát se povedlo scénář udržet na uzdě, takže je příjemný, pro někoho ale může být příliš nevýrazný. Salvy smíchu v kinosále asi neuslyšíte, ale neměli byste ani usnout nudou. Snímek má celkem svižné tempo a hravou kameru, která se nám snaží přiblížit nové Saliyho vnímání světa. I když nějaké mouchy se najdou, díky netradiční zápletce se nám film nevykouří z hlavy hned s příchodem závěrečných titulků.
Rande naslepo není extra vtipný, napínavý, romantický nebo překvapivý film, ale má přece jen od všeho trošku, a proto se na něj kouká docela dobře. Chce jen příjemně pobavit, a to se díky velice sympatickému osazenstvu daří. Tempo pěkně odsýpá a humor není přehnaně bláznivý ani se neutápí v trapnosti, což můžeme s tuzemskými pokusy o komedie jedině závidět.
Nekompromisní kamarádi jsou nejlepší.
Rodičovství bývá náročné i pro zdravé lidi, natož když nic nevidíte, a ještě to tajíte.
„Tak kdo rozflákal všechny ty skleničky?“
Rande naslepo / Mein Blind Date mit dem Leben
Rande naslepo není extra vtipný, napínavý, romantický nebo překvapivý film, ale má přece jen od všeho trošku, a proto se na něj kouká docela dobře. Chce jen příjemně pobavit, a to se díky velice sympatickému osazenstvu daří. Tempo pěkně odsýpá a humor není přehnaně bláznivý ani se neutápí v trapnosti, což můžeme s tuzemskými pokusy o komedie jedině závidět.
- Hodnocení