Recenze Bratr a sestra: Vyhrocené rodinné vztahy bez udání důvodu jsou frustrující podívaná

Rodinné drama o iracionální nenávisti.

Francouzský film režiséra Arnauda Desplechina představuje komplikovaný vztah sourozenců Alice (Marion Cotillard) a Louise (Melvil Poupaud). Už roky spolu nemluví, protože se nesnesou. Jejich rodiče se teď ale ocitají v nemocnici po vážné nehodě a zdá se, že jsou to jejich poslední dny. Ani tváří v tvář smrti, které se tu vyskytuje dost, nevydrží ti dva ve stejné místnosti.

Chovají se, jako by si snad vzájemně pozabíjeli děti. Dovíme se někdy pořádně důvod jejich nevraživosti? Tak trochu, ale on je to důvod dost těžko uchopitelný a pochopitelný. Alice prostě neunesla literární úspěch svého bratra spisovatele, zatímco ona sama je velmi slavná herečka, což vůbec nedává smysl. Závist bychom spíše pochopili, kdyby sama nikdy nic nedokázala. Se všemi ostatními ve svém životě přitom vychází velmi dobře, je dobrá manželka, matka, dcera, kamarádka, žádný sociopat. I když potká fanynku, která je jí nezdravě posedlá, má pro ni víc empatie a soucitu než k bratrovi, kterému zemřelo jediné dítě. 

Díky Cotillard a Poupaudovi se je na co dívat, ale jejich hrdinové jsou extrémně nesympatičtí.Díky Cotillard a Poupaudovi se je na co dívat, ale jejich hrdinové jsou extrémně nesympatičtí, jejich rodiče umírají a pro ně jsou důležitější jejich vlastní problémy a v nemocnici se musí střídat. Vášeň jejich výkonů působí velmi skutečně, bohužel s každým dalším nesnesitelným výbuchem emocí se nám postavy vzdalují. Z Louise je cítit, že by to chtěl nejspíš vyřešit, že jeho sestra “si začala”, ale ona je zdá se víc než spokojená s životem bez něj. V jednu chvíli se oba psychicky úplně rozloží a hystericky se pohádají (ovšem ne spolu, ona s lékárníkem a on se synovcem) a v této chvíli opravdu nemůžeme k postavám cítit soucit.

Nejde o úplně minimalistické drama, je tu spousta vyhrocených situací, ale tak nějak pro nic za nic. Desplechin nám chce do hloubky představit charaktery, ale nikdy věrohodně nevylíčí ani jejich motivaci, ani jak problémy vznikly. Vzájemné vztahy mezi postavami, emoce, dialogy, to vše působí velmi nepřirozeně a těžko se s tím ztotožňujeme. Okolí hlavních hrdinů bere jejich nenávist naprosto samozřejmě a s nadhledem, což je zčásti pochopitelné, že blahosklonně ignorují letité problémy jiných, ale za situace, kdy tu umírají rodiče a dva členové rodiny spolu stále sobecky vedou žabomyší válku (z žádného dobrého důvodu!), působí absurdně, že nikdo nepraští do stolu a neřekne jim, ať se chovají jako dospělí. Ani otec na smrtelné posteli se ke svým rozhádaným potomkům nevyjádří víc jak jednou větou.

Nepodaří se nám proniknout k postavám, jejich chování je podivné, dialogy o ničem. Moc pochopení pro jejich bolest nemáme, protože skoro nedokážeme vnímat jejich zármutek nad odchodem rodičů, jsou tak zahledění do sebe. Je to poněkud nervy drásající. Závěr snímku nám nepřinese o moc více pochopení a rozhřešení. 

Film Bratr a sestra je skoro dvouhodinové utrpení, které nemá nic společného s realitou. Dvě nesympatické a hysterické postavy se nenávidí jen proto, že mají nabubřelá ega a nehnou s nimi ani umírající rodiče. Na konci filmu pro ně ovšem máme pochopení, tedy alespoň v tom, že s nimi už nechceme mít nic společného.

Je těžké, když nejste jediná hvězda v rodině.

Bratr a sestra
(Foto: ARTE)

„Tak kdy mi začíná směna u táty?“

Bratr a sestra
(Foto: ARTE)

Nemůžete se zavděčit každému.

Bratr a sestra
(Foto: ARTE)
50%

Bratr a sestra / Frère et soeur

Film Bratr a sestra je skoro dvouhodinové utrpení, které nemá nic společného s realitou. Dvě nesympatické a hysterické postavy se nenávidí jen proto, že mají nabubřelá ega a nehnou s nimi ani umírající rodiče. Na konci filmu pro ně ovšem máme pochopení, tedy alespoň v tom, že s nimi už nechceme mít nic společného.

  • Hodnocení

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací