Šílené šílenství.
V roce 1921 má před sebou mladičká Anna Barkovová slibnou kariéru, vychází jí první sbírka a aspiruje na to stát se největší ruskou básnířkou, která prý zastíní i samotného Puškina. O pár let později se však nachází ve stísněném prostoru vagónu směřujícího do neobydlených stepí Kazachstánu, kde se nachází komunistický lágr. Barkovová strávila v pracovních táborech sovětského Gulagu 22 let svého života. A o tom přesně tento snímek je.
Režisérka Marta Nováková se pokusila sestavit biografii nadějné ruské básnířky.Anebo ne? Režisérka Marta Nováková se pokusila sestavit biografii nadějné ruské básnířky, které život nenadělil moc štěstí, ovšem moc se jí to nepovedlo. Vytvořila jakousi zvláštní směsici, ze které si divák v závěru nic moc neodnese. Práce s příběhem je naprosto matoucí a jeho struktura nedává smysl, kdyby se na začátku na obrazovce neobjevily titulky vysvětlující ve zkratce život Anny Barkovové, nebyli bychom schopni pochopit většinu filmu. Nováková totiž strukturovala děj tak, že se jednotlivé etapy básnířčina života prolínají a nenavazují na sebe, zkrátka skáče z jednoho období do druhého, aniž by to dávalo smysl a mělo nějaký systém. Vyprávění tak působí poněkud chaoticky a je snadné se v něm ztratit.
Co však ve snímku vcelku pozitivně překvapilo, byl výkon Anety Langerové coby hlavní hrdinky. Ta se ve své první herecké roli projevila jako zdatná a solidní herečka. Její výkon v závěru není nijak překotný a ničím neoslní, je však třeba brát v potaz, že Langerová není herečka a z tohoto hlediska nepředvedla úplně špatný výkon. Její postava je poněkud zvláštní a zdá se být komplikovaná a Langerová sis tím poradila, jak uměla a mohla. V dalších, menších i větších rolích, se objevili například Zuzana Fialová, Marie Štípková, Anna Sedlačková, Miroslav Táborský, Vilma Cibulková či oholený Pavel Zedníček a další.
Celý příběh doprovází pozoruhodný hudební doprovod, o který se postarala Vladivojna La Chia. Její skladby jsou netradiční a její hudba si v tomto podivném snímku svým způsobem našla svoje místo. Film je tak příjemnější na poslech než na zhlédnutí.
8 hlav šílenství je zvláštní, a ne moc povedený snímek. Je patrné, že v polovině natáčení došly režisérce finance, některé scény jsou totiž ještě natočené v zajímavých exteriérech, ale z dalších je přímo cítit levnost, jsou v nich totiž použity levné dekorace a barevně zvlášť výrazná „omalovánková“ animace. Tvůrci do těchto scén zvolili kreslené kulisy, které připomínají dětské pořady jako stvořené pro Kouzelnou školku. Objevuje se tu také několik pokusů o vtip a nadsázku, které však v závěru vycházejí na prázdno (např. domorodci šlapající v kravských výkalech či Stalinův telefonát do lágru apod.). Dalším zvláštním a zneklidňujícím jevem je to, že Langerová v průběhu snímku nestárne, jinými slovy hraje 13letou i 50letou Barkovovou a vypadá pořád stejně, což působí podivně a někdy až strašidelně. V závěru je nutno podotknout, že je trochu smutné a zneklidňující, jak projekt dopadl, vzhledem k tomu, že jde o vážné téma osudů lidí nespravedlivě odsouzených k mnohaletému věznění a vyhnanství, a to si rozhodně zaslouží serióznější zpracování. Co mohlo být zajímavý biografický snímek, bylo pojato špatným způsobem. Celkem vzato tak film nepřináší nic nového a pravděpodobně bude těžko hledat své publikum, protože je poněkud nepochopitelný a těžko stravitelný.
Dětský pořad nebo příběh ruské básnířky? Občas těžko odlišitelné.
Ano, Josife Vissarionoviči? Mám se docela fajn.
Je docela možné, že právě takový výraz bude mít divák po zhlédnutí tohoto snímku.
8 hlav šílenství
V závěru je nutno podotknout, že je trochu smutné a zneklidňující, jak projekt dopadl, vzhledem k tomu, že jde o vážné téma osudů lidí nespravedlivě odsouzených k mnohaletému věznění a vyhnanství, a to si rozhodně zaslouží serióznější zpracování. Co mohlo být zajímavý biografický snímek, bylo pojato špatným způsobem. Celkem vzato tak film nepřináší nic nového a pravděpodobně bude těžko hledat své publikum, protože je poněkud nepochopitelný a těžko stravitelný.
- Hodnocení