Recenze: Sisu je severská westernovka zasazená do druhé světové války s finským Johnem Wickem

Zabije vše, co mu stojí v cestě…

Píše se rok 1944 a druhá světová válka se schyluje ke konci. Německá vojska se stahují z Finska, ale ještě předtím se tu snaží napáchat co nejvíce škody. Když tedy osamělý prospektor, který zrovna nalezl v divočině Laponska zlatou žílu a snaží se svůj poklad převést do bezpečí, narazí na tlupu nacistů vedenou jedním velice odhodlaným generálem. Ten, koho začnou lovit, je však ještě odhodlanější a jen tak se nevzdá. A tak začíná nehezký závod o život a o smrt, který ústí v nevídané krveprolití.

To je premisa snímku Sisu, za kterým stojí finský režisér a scenárista Jalmari Helander (Sejmi prezidenta). Jeho film v sobě mísí mnoho žánrů a zjevně čerpá z několika námětů – najdeme tu jak prvky akčňáku (střílečky, honičky, krvavé zabíjení), tak westernovky (velké nadpisy jednotlivých kapitol ve westernovském fontu, rozstřely), je znát i inspirace Quentinem Tarantinem (zvláště ve využití krve, ale i zmíněných kapitolách, které trochu připomínají Osm hrozných). Hlavní protagonista zase působí jako severská verze Johna Wicka – zabíjí všechny, kdo mu přijdou do cesty, provází ho pověst, kvůli které se ho všichni bojí, je málomluvný a má dokonce i psího parťáka. Divák zde zkrátka najde spoustu podobností se známějšími díly, což může být příjemně sympatické i otravně neoriginální zároveň.

To, že hlavní hrdina nepromluví celý film, až do poslední minuty, je odvážná volba ze strany tvůrců, která zde překvapivě funguje i s údernou závěrečnou pointou.I když se tedy scénář těžce inspiruje zmíněnými prvky, tak i přes to poměrně dost baví. Děj má už od začátku spád a na plátně je neustálá akce. Avšak v druhé polovině už začne být snímek trochu méně záživný, akční scény a bitky se začnou opakovat a přestanou být tak zajímavé a originální jako zpočátku – zkrátka se už po nějaké době okoukají. A to je škoda, neboť vizuálně i z choreografické stránky jsou podmanivé, stačilo by jen trochu ubrat a přidat na mírnějším prohloubení postav. Na druhou stranu to, že hlavní hrdina nepromluví celý film, až do poslední minuty, je odvážná volba ze strany tvůrců, která zde překvapivě funguje i s údernou závěrečnou pointou.

Na to konto je potřeba zmínit herecké obsazení. Tomu vévodí Jorma Tommila v hlavní roli. Ten, přes to, že jeho postava nemá téměř žádné repliky (až na občasné povzdechy a vrčení), překvapivě věrohodně zprostředkovává veškeré své emoce na diváka. Jeho postava je kupodivu i komplexní (nejen díky backgroundu zprostředkovaném ostatními) a jeho motivace je jasná. Naopak záporáci jsou poněkud klišé a plytce popsaní – zkrátka klasická skupinka zlých nacistů. Nehledě na to, že díky ne příliš hlubokým dialogům zní po většinu času dost křečovitě, a to i přes snahu svých představitelů, kteří bohužel neodvádí nijak oslnivé výkony.

Zajímavým a poměrně výrazným prvkem je pak využití zvuku, který je výrazně specifický. Je slyšet každé zašustění, což začne být výrazně nepříjemné především ve scénách se záporáky, tedy nacisty. Jejich šéf totiž nosí kožený kabát, který při každém pohybu nápadně vrže. Zdá se to celé jako nezáměrná chyba ze strany zvukařů a postprodukce a bohužel toto zvláštní ozvučení chvílemi trochu vytrhává z děje.

Na závěr je také potřeba zmínit vizuální stránku filmu a především kameru. Už od počáteční záběru na Laponsko máme pocit, jako bychom sledovali jakýsi dokument o divoké přírodě, spíše než historický akčňák. Je to vlivem použití kamery, která prolétává nad pahorky a opuštěnou přírodou Finska, i jakýmsi atypickým zabarvením, které tvůrci použili.  Tento dokumentaristický prvek, který se opakuje několikrát, podporuje i fakt, že celý snímek působí trochu nízkorozpočtově.

Sisu je dohromady docela záživná podívaná, která se těžce inspiruje spousty žánrů i známějších děl, jako jsou westernovky, Tarantino nebo John Wick. Tato směsice však dává dohromady poměrně zajímavý akčňák, který nenudí, ale taky nijak přehnaně nenadchne. Nenabízí mnoho originálního, střílečky začnou být po chvíli repetitivní a záporáci jsou příliš klišé. Poněkud zvláštní jsou i dokumentaristické záběry přírody a celkový nízkorozpočtový feeling. Co však funguje překvapivě dobře, je tichý hrdina, který nepromluví celý film, a přesto dokáže na diváky přenést veškeré své emoce. Sisu však určitě stojí vidět pro svůj jedinečný a ambiciózní nápad zkombinovat nacisty, Johna Wicka, Finsko a western.

Kolik tak problémů by mohl způsobit takový kousek kamene?

Hele šéfe, a ta válka dopadla jak?

Nechybí ani velkolepý „girl power“ moment.

65%

Sisu

Sisu je dohromady docela záživná podívaná, která se těžce inspiruje spousty žánrů i známějších děl, jako jsou westernovky, Tarantino nebo John Wick. Tato směsice však dává dohromady poměrně zajímavý akčňák, který nenudí, ale taky nijak přehnaně nenadchne. Nenabízí mnoho originálního, střílečky začnou být po chvíli repetitivní a záporáci jsou příliš klišé. Poněkud zvláštní jsou i dokumentaristické záběry přírody a celkový nízkorozpočtový feeling. Co však funguje překvapivě dobře, je tichý hrdina, který nepromluví celý film, a přesto dokáže na diváky přenést veškeré své emoce. Sisu však určitě stojí vidět pro svůj jedinečný a ambiciózní nápad zkombinovat nacisty, Johna Wicka, Finsko a western.

• Hodnocení