Když muži nepláčou, ale uvnitř krvácejí.
Snímek bosenského režiséra Alena Drljeviče už sklidil úspěch v Karlových Varech a teď přichází i do našich kin. V opuštěném horském hotelu provádí slovinský terapeut Ivan (Sebastian Cavazza) experiment s osmi veterány z jugoslávské války. Muže různých národností sem přivádí především slíbená odměna, ale postupně zjišťují, že to, co uzamkli po válce hluboko ve svých srdcích, se v dusivé atmosféře prázdného hotelu dere na povrch. Jak se s tím ale dokáží tihle „tvrďáci“ vypořádat a jak se postaví k těm, jež viní ze zločinů, které páchali i oni sami?
Drljevic se s takto ožehavým námětem popral výborně.Snímky, které režisér točí z vlastní zkušenosti mají vždycky něco do sebe. Alen Drljevic se právě tak, jako jeho hlavní postavy, zúčastnil setkání válečných veteránů. To, co měl být původně dokumentem o tomto experimentu, se přerodilo v celovečerní film a nutno říct, že je to dobře. Drljevic se s takto ožehavým námětem popral výborně, s nesmírným citem se mu podařilo vše zpracovat do smysluplného a emotivního filmu. Navíc nám nebude chybět ani napětí, když čekáme, po kterém špatně zvoleném slově jeden z účastníků sezení vybouchne a provede něco, čeho pak může litovat. Nebo něco, čeho by už nemohl.
Co se týče herců, jsou filmy, u kterých na hereckém obsazení ani tolik nezáleží, dokážeme si představit na místě daných herců i herce jiné. A jsou filmy, kde jsou herecké výkony naprosto nedílnou součástí celkového dojmu, a to je právě případ chlapů, kteří (ne)pláčou. Těžko si vybíráme, který z nich je přesvědčivější, protože nám všichni dávají pocit, že to opravdu zažili a jejich prožitá bolest je opravdová, proto na ně nemyslíme jako na lidi, kteří to jen hrají.
Pro českého diváka je tahle směska herců naprosto neznámá, ale na Balkáně jsou hereckou elitou. Pravděpodobně nejpoutavějšími jsou ztvárnění Chorvata Valentina (Leon Lučev) a Srba Mikiho (Boris Isaković). Dalo by se říct, že oni jsou ústředními postavami, ale spíše jen proto, že jsou vidět častěji než ostatní. Film se snaží podat co nejširší pohled na celou situaci, a tak má každá scéna, i ta, kde jsou nám méně známé postavy, hluboký význam. Snímek, který je bosenským kandidátem na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, se pyšní tím, že zlatou sošku by si v něm zasloužilo hned několik herců. Tak vyrovnané a bezvadné výkony podávají.
Celkově vzato nemá tenhle film mnoho slepých míst. Po přečtení synopse sice nemusí hned zaujmout, ale pokud se na něj vydáte, nebudete litovat. Chlapi nepláčou jsou až zdrcující podívanou, skvělou co do příběhu, režie a herců, a ne pro nic za nic získali na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech druhé nejprestižnější ocenění, Zvláštní cenu poroty. Balkánské psychologické drama nás pohltí a dokonale navodí dusno mezi veterány jugoslávské války, kteří už skoro dvacet let zápolí sami se sebou, protože hluboké psychické rány z války se hojí příliš pomalu.
Na lyžovačku chybí sníh, nezdá se vám?
Vím, co prot tebe ten klacek znamená, ale musíš ho nechat jít.
Alkoholem od bolesti k zapomnění.
Chlapi napláčou / Muškarci ne plaču
Po přečtení synopse tenhle film nemusí zaujmout, ale pokud se na něj vydáte, nebudete litovat. Chlapi nepláčou jsou až zdrcující podívanou, skvělou co do příběhu, režie a herců, a ne pro nic za nic získali na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech druhé nejprestižnější ocenění, Zvláštní cenu poroty. Balkánské psychologické drama nás pohltí a dokonale navodí dusno mezi veterány jugoslávské války, kteří už přes dvacet let zápolí sami se sebou, protože hluboké psychické rány z války se hojí příliš pomalu.
- Hodnocení