Recenze: Hráči se smrtí / Flatliners

Co se s námi stane po smrti?
 
 
Parta vysokoškolských studentů medicíny se rozhodne zodpovědět otázku, která lidstvo zajímá od pradávna – kam putujeme, když zemřeme? A dá se takový zážitek zaznamenat a vědecky podložit? Nejlepší způsob, jak to dokázat, je projít si tím sám. Jeden po druhém tak na vlastní kůži okusí stav klinické smrti. Zpočátku experiment vypadá jako ten nejskvělejší nápad, jaký kdy mladí medici dostali. Ale žádná idylka netrvá věčně a oni brzy přijdou na to, že hra se smrtí má svou temnou stránku a nemusí se vyplácet…

Režisér Niels Arden Oplev (Muži, kteří nenávidí ženy) znovu zpracoval příběh, kterému v roce 1990 vdechl život americký režisér Joel Schumacher (Fantom opery, Batman a Robin). Zasadil ho však do moderního rámce, prošpikoval působivými efekty a zajistil pro svůj film líbivou a působivou hereckou základnu – ať už je to autenticky rozpolcená Ellen Page nebo ctižádostivá kráska Nina Dobrev.

Vsází na psychologii, opírá se o atraktivní, nadčasové téma.O hororu se ale v případě nových Hráčů se smrtí mluvit příliš nedá. Divák se sice dočká scén, ze kterých mrazí a kombinace gradující hudby a absolutního ticha ho zarazí do sedačky, ale není to aspekt, na kterém by více než stominutový snímek stál. Vsází na psychologii, opírá se o atraktivní, nadčasové téma, které nedá mnohým ještě dlouho spát. Neuzavírá se do nepřístupné bubliny a snadno vtáhne do děje, takže divákům poměrně jednoduše umožní spekulovat o jedné z největších záhad lidstva spolu s hlavními hrdiny.

To však neznamená, že se Oplevův snímek obešel bez problémů. Na pár otázek se divákům nedostane odpovědi, a to i přesto, že je složitý příběh převyprávěn poměrně jednoduše. Pointa, na kterou se většina diváků těší od zhlédnutí traileru, je i přes svou trivialitu efektivní a byť se z kinosálu neozve wow!, tak postačí jako náplast na ránu, která se otevírá při pomyšlení na alternativní řešení takovéhoto režisérského oříšku.

Hráči se smrtí, jeden z nejočekávanějších filmů letošního podzimu, jsou podívaná, která může posloužit jako zajímavé zpestření jak pro milovníky dramatu, tak pro ty, kteří rádi experimentují se sci-fi. I přesto, že jsou některé scény předvídatelné a kvůli tomu, že samotný výzkum jde velmi brzy do pozadí, také nedovysvětlené, nelze říci, že by tvůrci naplno využili velký mysteriózní potenciál. Zpracován je ale zajímavě, líbivě a poutavě. Oplev se tedy nemusí obávat, že by jeho laškování se smrtí zůstalo zapomenuto.
 
 

Uvolni se a užij si to.

Ze hry se smrtí se brzy stane hra o přežití.

Láska ale hory přenáší.