Recenze: Dokud nás svatba nerozdělí / Le sens de la fête

Jaké to asi je, pořádat svatební veselí na luxusním zámečku s partičkou dezorganizovaných exotů?
 
 
 
To se dozvíme ve francouzské komedii od tvůrčího dua Olivier Nakache a Eric Toledano, otců diváckého hitu z roku 2011 Nedotknutelní. I tam jsme si mohli užít poněkud ostřejších vtípků v prostředí honosného domu. Zde najdeme poněkud zběsilejší děj a mnohem více postav, které toho sice víc prožijí, ale také jsou méně propracované, tím pádem nám na nich téměř nezáleží.

Staneme se pozorovateli svatební oslavy.Staneme se pozorovateli svatební oslavy, především její organizace, od příprav po závěrečný úklid. Jedním z hlavních aktérů je postarší Max (Jean-Pierre Bacri), jehož firma má vše na starost, a jehož zaměstnanci jsou tak neschopní/bizarní/vznětliví, že se nedivíme, proč chce s podnikáním skončit. Sám tvoří lidem hezké vzpomínky díky své práci, ke všem je ohleduplný: zaměstnává neschopy, ztroskotance, zoufalce, ilegály. Sám ale žije v krizi, neví jak se rozhodnout mezi manželkou a milenkou, takže mu to obě dávají pěkně s…níst. I když je Max v práci rozhodný a se vším si ví rady, se svými vztahy paradoxně nedokáže hnout.

Jako by neměl dost svých starostí, jeho nesourodý tým řeší a také vytváří stále nové problémy. Jeho pravou rukou je, z nějakého nelogického důvodu, výbušná a sprostá Adele (Eye Haidara), pravděpodobně jakási ženská verze Drisse Omara Sy. Neexistuje žádný důvod, aby si ji konzervativní a asertivní Max zvolil jako zástupkyni. Přesto je tu a průběžně na někoho pořvává, nejvíce na samolibého zpěváka (Gilles Lellouche). Jak bylo řečeno, je tu celá plejáda postav. Nesnesitelný fotograf, pozitivitou nabití Srílančané, neurotický bývalý učitel, aktivní maminka ženicha… Ovšem právě ženich stojí za pozornost. Pierre (Benjamin Lavernhe) má ego tak neskutečně obří a otravné, že nechápeme, jak může mít tolik známých, natož poměrně sympatickou novomanželku.

Příběh bez hlavního hrdiny má problém držet pohromadě, mnoho postav je vykresleno jen povrchně. Pokusy o vtípky jsou tu méně, tu více úspěšné, jen málokterý nám ale asi utkví v paměti. I když na svatbě se může pokazit téměř cokoli, vlastně se toho moc nestane. A vlastně vznikají konflikty jen mezi personálem, ale ne mezi svatebčany, což je při setkání s širokým příbuzenstvem téměř nevyhnutelné. Což je škoda a možná by se s tím divák konečně ztotožnil. Stejně jako úslužný Srílančan neustále nemůže najít záminku, my možná nenajdeme pointu celého dlouhého vyprávění.

Novějšímu výtvoru autorské dvojice Nakache – Toledano bohužel chybí intimnější linie, která by diváky zasáhla tak, jako před šesti lety u Nedotknutelných, a učinila z příjemného snímku nezapomenutelný zážitek. Proto se jedná pouze o fajn komedii, která je prostě jen sledem scének, z nichž žádná není výjimečně vtipná.
 
 

Tohle asi není vysněná pracovní uniforma pro nikoho…

Díky lásce se můžete vznášet!

Když na svatbě potkáte dávnou lásku, může to být super. Pokud to není nevěsta…