Recenze: Thelma

Rodiče ztratí kontrolu nad dcerou, dcera ztratí kontrolu nad sebou.
 
 
 
Mladá dívka Thelma se přistěhuje do nového města, kvůli studiu na vysoké škole. Jednoho dne dostane nečekaně nervový záchvat, který se podobá epilepsii, ovšem na tu Thelma netrpí. Od záchvatu se jí začnou dít čím dál tím zvláštnější věci. Zanedlouho se skamarádí s mladou dívkou jménem Anja a věci se ještě více zhoršují. Thelma tak objevuje nejen svoji sexualitu, ale především temné a smutné prokletí, které visí nad celou její rodinou.

Je to podmanivý snímek, který diváka chytne a jen tak nepustí.Thelma je nový thriller norského režiséra Joachima Triera. Jde o jeho čtvrtý celovečerní film, jeho předchozí snímky Repríza, Oslo 31. august a Hlasitější než bomby slavily na různých světových festivalech úspěchy. Jinak tomu nebylo ani u Thelmy. Trier si za ni odnesl cenu z filmového festivalu v Torontu a momentálně byl snímek vyslán na nominaci pro americké Oscary do kategorie zahraničních filmů. Lze tedy vidět, že Thelma má potenciál stát se hitem. Trier zkrátka vytvořil povedený thriller, na který jako diváci jen tak nezapomeneme. Thelma je drsný zážitek, který není pro každého, slabším povahám by nemusela úplně sednout. Ostatně na to jsme upozorněni už před začátkem filmu. Je to podmanivý snímek, který diváka chytne a jen tak nepustí. Navíc příběh je místy až zastrašující, na druhou stranu nás však Trier svým vypravěčským stylem omámí tak, že nejsme schopni od něj odpoutat zrak.

Co dodává na podmanivosti celého snímku je především hlavní hrdinka v podání Eili Harboe. Je to právě výkon mladé norské herečky, který z Thelmy činí tak fascinující podívanou. Harboe do své role vložila opravdu vše. S její Thelmou se lehko ztotožníme, chápeme jí, fandíme jí a zároveň před ní máme respekt a zastrašuje nás. Harboe podává výkon, který chvílemi až nahání husí kůži. Scény, ve kterých je, si naprosto osvojuje, zvláště pak ty, kdy má její postava záchvaty, máme z nich pocit, jako by je skutečně prožívala. Navíc Harboe podává tuto složitou roli s jakousi lehkostí i precizností, čímž si získá nejednoho diváka. Velkou oporou jí byli i herci ve vedlejších rolích, zvláště pak Henrik Rafaelsen coby Trond, otec Thelmy. Rafaelsenův Tron nám skýtá jakéhosi záporáka celého příběhu, přesto však lze jeho činům jaksi rozumět. Je to rozporuplná postava a Rafaelsen ztvárnil dobře toto morální dilema. V dalších rolích se objevily například Kaya Wilkins coby Anja či Ellen Dorrit Petersen jako matka Thelmy a další.

Thelma je umělecký snímek, nebo se jím aspoň snaží být. Občas trochu moc. Vyumělkované nastavené záběry kamerou a speciální efekty dodané pro zajímavější zážitek působí občas spíše rušivě, a naopak si je moc neužijeme. V závěru tak jde v podstatě o severský melancholický art, který navíc díky tématu dospívání představuje tak trochu klišé. Ale Trierovi to odpustíme, protože i přes to všechno vytvořil kvalitní dílo, které v nás po jeho zhlédnutí zanechá velký dojem. Z kina zkrátka odejdeme pohnuti (v tom dobrém, ale i špatném smyslu slova), což dokazuje, že jde o opravdu silný zážitek, jako ostatně u většiny severských filmů.

Není sporu o tom, že seveřané mívají ty nejzvláštnější a nejvíce šokující snímky vůbec. Možná to způsobuje chladné klima, které se vždy nějakým způsobem odráží v jejich snímcích. Thelma není výjimkou. Podle skandinávské tradice tak jde o ponuré a křehké drama o osamělosti a skličujícím uvěznění v náboženských mantinelech. Kříží se tu tak mystický thriller s prvky nadpřirozena a hororu. Setkáváme se tu i s náboženskou problematikou a tématem zakázané lásky. Trier dohromady nakombinoval více prvků, které si spolu svým způsobem rozumí a tvoří dohromady překvapivé spojení, kterým je Thelma. Když se do toho navíc přidá ledová norská příroda, chytlavý soundtrack, napínavý scénář, hravá kamera a skvělá hlavní herečka, dostaneme jedinečný umělecký zážitek. Nejednoznačný konec navíc dodává snímku s odstupem potřebné vyznění. Thelma je složitý a těžko stravitelný film, který rozhodně není pro každého, ale ten, kdo se do něj pustí, mu podlehne.

Bude divné, když jí pohladím vlasy?

Norská příroda jako z pohlednice.

Thelma o sobě zjišťuje nepříjemné skutečnosti a je jí z toho zle.