„Jsme zničení, ale nejsme sami.“
Francouzsko-švýcarská pohádka je ideální pro ne úplně malé děti, případně pro děti, které se ukrývají v tělech dospělých. Tento půvabný a citlivě zpracovaný počin má jednoduchý příběh, ale spoustu momentů, které neomylně zasáhnou i srdce velkých diváků.
Malý chlapec, přezdívaný Cuketka, žije v podkroví vybydleného domu a jeho jediným kamarádem je papírový drak s portrétem tatínka, který už před lety utekl s milenkou. Matka je touto zradou zlomená a opíjí se u telenovel. Cuketka si při své dětské naivitě uvědomuje jen málo z toho, co se děje, svou mámu má rád a bezelstně po ní uklízí plechovky od piva, aby si s nimi hrál. I když devítiletý chlapec nechápe, v jakých neutěšených podmínkách žije, divákovi se sevře srdce téměř okamžitě.
Nejtragičtější událost v Cuketkově životě ho paradoxně přivede do lepšího prostředí.Nejtragičtější událost v Cuketkově životě ho paradoxně přivede do lepšího prostředí, kde získá přátele a pozná lásku, které se mu od žádného člověka ještě nedostalo. Pohádka ze sirotčince, to není úplně obvyklé. Žádná kouzla a fantaskní příběh, ale realistické a lidské vyprávění. Na rozdíl od amerických pohádek vidíme okamžitě, že postavičky nejsou prvoplánově líbivé, ale spíše se snaží o výjimečný vizuál. A navzdory tomu, že nejde o extra hezké loutky, brzo si je zamilujeme.
Hlavními hrdiny jsou děti, poznamenané smutným dětstvím – rodiči, kteří je bili, zneužívali, opustili… Každé se s tím vyrovnává jinak, všechny ovšem mají pocit, že je nikdo nechce a nemiluje. A své břímě ventilují různě. Někdo se v noci počurává, někdo stále doufá v návrat maminky, jiný si hraje na drsňáka bez citů. Společně se ale dokáží stmelit a podpořit, když jde do tuhého. Postavy dospělých nejsou moc rozvinuté, spíše jsou prezentovány černobíle, ale příběh to nijak nenarušuje: oni ostatně nemají být hvězdami filmu. Emotivním scénám dává režie Claudea Barrase vyniknout delšími záběry. Dospělý divák, který by ale očekával hlubší příběh, bude zklamán. Je to stále pohádka, ovšem některé průpovídky například o sexu se nám nemusí zdát vhodné pro ty nejmenší…
Kdyby šlo o hraný film, asi by často působil tak, že ždímá z diváka emoce, je to kýč a kalkul, ovšem v animované formě je citlivý a vyvážený. Výtvarné zpracování je vydařené tak, že ve vteřině poznáme smutek, nervozitu i zranitelnost v očích zklamaných hrdinů. Snímek, trvající něco málo přes hodinu, je půvabný a teskný, v dospělých divácích zanechá sentimentální náladu, v mladších může budit mnoho podnětných otázek a snad i vděčnost.
V této pohádce ne úplně pro děti se podíváme do sirotčince. Zvykneme si na zvláštní půvab loutek i posmutnělou atmosféru, kterou však prosvítají paprsky naděje. Citlivá témata jsou podána vkusně, roztomile a trefně. Jemné vyprávění pohladí po duši a bystré poznatky ze života opuštěných a nechtěných dětí nám přinesou emotivní zážitek. Zdánlivě prosťounký příběh přináší krásné a prosté poselství o znovu nalezené lásce a důvěře k lidem.
Jak se dojmout snadno a rychle.
Táta je pro něj Superman, i když se o něj nikdy nezajímal…
Správný sígr si umí poradit.
Můj život Cuketky / Ma vie de Courgette
V této pohádce ne úplně pro děti se podíváme do sirotčince. Zvykneme si na zvláštní půvab loutek i posmutnělou atmosféru, kterou však prosvítají paprsky naděje. Citlivá témata jsou podána vkusně, roztomile a trefně. Jemné vyprávění pohladí po duši a bystré poznatky ze života opuštěných a nechtěných dětí nám přinesou emotivní zážitek. Zdánlivě prosťounký příběh přináší krásné a prosté poselství o znovu nalezené lásce a důvěře k lidem.
- Hodnocení