Recenze: Já, Tonya / I, Tonya

Cesta z ničeho až na vrchol a zase zpátky.
 
 
I tak se dá shrnout život Tonyi Harding. Ta svého času patřila mezi nejlepší krasobruslařky světa, i když k tomu ze začátku neměla moc předpoklady. Narodila se do chudinských poměrů, ale měla talent a unikátní vzezření, a právě díky tomu se vyšplhala tak vysoko. Ovšem většina si jí bude až do smrti pamatovat jen ve spojení s jedním z největších skandálů ve sportovním světě.

Gillespie tentokrát vytvořil černou komedii inspirovanou skutečnými událostmi. A právě tímto šokujícím útokem na soupeřku Nancy Kerrigan se zabývá nový snímek režiséra Craiga Gillespieho. Mezi jeho známá díla patří například Do posledního dechu nebo Noc hrůzy. Gillespie tentokrát vytvořil černou komedii inspirovanou skutečnými událostmi. Jeho film dobře ukazuje, jak neuvěřitelný byl život Tonyi Harding, a přitom si ponechává jakousi reálnost. Pro příběh je zejména důležité vykreslení postav, které jsou každá něčím zvláštní, něčím unikátní. Nemělo by se zapomínat, že to nejsou jen postavy, ale skuteční lidé, kteří existují, a Gillespie si jako režisér hraje dobře s touto myšlenkou. Na postavách staví celý film, a proto bylo důležité vybrat pro ně ty správné herce, což se mu podařilo.

Herecké obsazení je asi tou nejsilnější stránkou filmu. Právě ansámbl vedený Margot Robbie coby ústřední hrdinkou činí ze snímku tak unikátní podívanou. Robbie, která je známá především coby Harley Quinn ze Sebevražedného oddílu nebo z filmu Vlk z Wall Street (kde debutovala), konečně dostala příležitost plně využít svůj herecký potenciál a předvést se jako kvalitní a poměrně talentovaná herečka. Do svého výkonu vložila vše jak po emocionální stránce, tak i po té komediální. Navíc věrně ztvárnila tu správnou jižanskou náturu, kterou Harding oplývala. Dohromady tak Robbie předvedla velmi přesvědčivý výkon. Vedle ní pak excelovala Allison Janney coby Tonyina chladnokrevná matka, rodič, kterého by nikdo nechtěl. Její transformace na filmovém plátně je neuvěřitelná, její LaVonu z duše nenávidíme a Janney má svým výkonem navrch před ostatními. Navíc hraje s jakousi lehkostí, je poznat, že si postavu přivlastnila a udělala ji svojí. Ostatně jako i ostatní herci. Každý z nich si svojí roli osvojil a zdá se, že se do ní vžil. V dalších rolích se tak objevili Sebastian Stan, Julianne Nicholson, Paul Walter Hauser, Bobby Cannavale či Mckenna Grace a další.

Další důležitou stránkou jsou zde kostýmy a masky. Bez nich by to zkrátka nebylo ono. Kostyméři a maskéři proměnili herce k nepoznání. Masky tak významně napomáhají celkovému výkonu herců. Navíc činí ze snímku věrohodnější podívanou, rozdíly mezi herci a skutečnými postavami, které ztvárňují, jsou tak minimální. Za zmínku tu stojí i barevné krasobruslařské kostýmy, které přidávají příběhu tu správnou atmosféru.

Neméně významnou součástí filmu je hudební doprovod. A ten je nezapomenutelný. Zaznívají zde hity 80. a 90. let autorů, mezi které patří Fleetwood Mac, Iggy Pop, ZZ Top, ale třeba i Vivaldi. Uslyšíme tu tak písně jako Free Your Mind, The Chain, Barracuda, Dream a Little Dream of Me, The Passenger, Gloria a mnohé další.

Dohromady tvoří Já, Tonya zajímavou a zábavnou podívanou, u které se divák nebude nudit. I když chvílemi se příběh trochu vleče, tak to dohání energetickými a svižnými momenty. Je to snímek, ve kterém se kříží více než jen dobré herecké výkony, originální kostýmy a masky a nadupaný soundtrack. A navíc je to film inspirovaný skutečnými událostmi, které se skoro až zdají neuvěřitelné. Já, Tonya v sobě kříží více žánrů, je to biografie a černá komedie s prvky dramatu, odehrávající se ve sportovním světě.
 
 

Když se berou Bucky Barnes a Harley Quinn, tak je veselo.

Sakra, teď jsem zapomněla, kdo chtěl to kafe…

Podívejte, jak mám hezkou brusli!