Recenze: Tátova volha

Proč si neudělat výlet po milenkách zesnulého manžela?
 
 
Na to, ale i jiné věci, se táže nový snímek Jiřího Vejdělka s Eliškou Balzerovou a Tatianou Vilhelmovou v hlavních rolích. Když Eva (Balzerová) nečekaně ovdoví, stejně nečekaně zjišťuje, že se jí zesnulý Ludvík nestačil svěřit s tím, že kromě jejich dcery Terezy (Vilhelmová) má ještě nemanželského syna. Tomu aspoň nasvědčuje náhodně objevená dětská kresba. I když se Eva snaží poněkud šokující objevení ignorovat, Tereza se k vidině nevlastního bratra téměř ihned upne. A tak se dámy společně vydávají Ludvíkovým veteránem, starou volhou, po stopách jeho bývalých milenek, aby o tajemství zjistily víc.

Vejdělek už od traileru slibuje záživnou a dojemnou podívanou.Vejdělek už od traileru slibuje záživnou a dojemnou podívanou, která má spád a nabízí originální příběh. To Tátova volha více méně dodržuje. I když ze začátku trvá, než se děj pořádně rozjede, tak se neustále něco děje a skoro žádná scéna nepřijde nazmar. Když se dámy vydávají na road trip tak konečně začíná ta slibovaná akce, a stojí to za to. Na druhou stranu jde zároveň o neokoukaný nápad, který při nejmenším zaujme.

Velkou oporou jsou filmu Eliška Balzerová a Tatiana Vilhelmová coby ústřední hrdinky. Role matky a dcery jim sedly a dobře si navzájem nahrávaly. Ani jedna se na plátně neztratila. Obě hravě střídaly humorné momenty s těmi vážnějšími. Dohromady tak vytvořily silné duo, které si rozumělo. Důležitou součástí byly i dámy, které ztvárnily role bývalých milenek – Vilma Cibulková, Eva Holubová a Hana Maciuchová. Všechny tři si své role osvojily a vytvořily unikátní postavy, které zkrátka bavily. Dále se zde pak objevili například Martin Myšička, Bolek Polívka či Emília Vášáryová.

Mimo silné obsazení má Tátova volha i poměrně silný příběh, který má více rovin. Najdeme zde veselé momenty, stejně jako i vážnější okamžiky. A to dohromady funguje. Režisér se věnuje vztahům mezi partnery i mezi rodiči a dětmi. Navíc také usiluje o to, aby jeho humor měl kvalitu stejně jako ostatní emoce. Tento výjimečný tón celého filmu navíc dobře podporuje i hudební doprovod ve formě převážně známých klasických skladeb. Za zmínku také stojí občas až dech beroucí záběry kamery Vladimíra Smutného, které dotvářejí celkovou atmosféru. Vejdělek se zkrátka snažil o umělecký zážitek po všech stránkách, a to se mu povedlo.

Po řadě neúspěšných snímků vstupuje na českou filmovou scénu kvalitní dílo, které stojí za to. Tátova volha je lidská komedie, která se o nic přehnaně nesnaží a nepřehrává. A právě proto funguje a baví. Baví však přiměřeně a se vkusem. V jiných momentech zase neskutečně dojímá. Těžko říct, zda je nejsilnější stránkou kvalitní herecké obsazení, originální příběh, hudební doprovod, kamera Smutného nebo všechno dohromady. Jisté však je, že Tátova volha představuje jiskřičku naděje v současném českém filmu.
 
 

A prý, že mám odbočit doleva.

Uděláme módního strašáka!

Nechceš jablko?