Recenze: Escobar / Loving Pablo

Co dokážou drogy, peníze a vášeň?
 
 
Na začátku příběhu opouští kdysi populární moderátorka Virginia Vallejo (Penélope Cruz) rodnou Kolumbii. Pod záštitou americké protidrogové agentury DEA hledá bezpečí v USA a vzpomíná na úplně jiný let, který jí změnil život. Tím mířila na privátní večírek Pabla Escobara (Javier Bardem). On je okouzlen její drzostí a důvtipem, ona jeho mocí a schopností do ní investovat obří částky. Vzestup světoznámého drogového barona, který se neštítil vraždit soudce, své spojence, ani nastražit bombu do civilního letadla, je založen na autobiografii právě jeho dlouholeté milenky s názvem Milovala jsem Pabla, nenáviděla Escobara. K její smůle ale vášnivý Pablo a nemilosrdný egoista Escobar byli jedna a tatáž osoba. Už proto je jeho příběh stále atraktivním materiálem pro filmové tvůrce. Násilným scénám se film nevyhýbá, ale vzhledem k tématice se dala očekávat větší dávka. I těch pár záběrů je velice výmluvných a většina diváků si je bude pamatovat dost dlouho.

Velkým lákadlem pro diváky je nejen dramatická dějová linka, ale samozřejmě i hlavní představitelé. Držitel Oscara Javier Bardem je jedním z nejtalentovanějších herců současnosti a s pomocí maskérů i věrnou kopií drogového krále. Navíc zvolit pro roli ctižádostivé milenky jeho atraktivní manželku Penélope Cruz zaručuje dostatečnou vzájemnou porci chemie.

Život Escobara je lákavým zdrojem inspirace.Rozhodně je na co se dívat, ale jak už bylo řečeno, život Escobara je lákavým zdrojem inspirace a film toho nepřináší mnoho nového. Kdyby vzniknul dříve, sklidil by nejspíš větší úspěch. Ale pár let poté, co Netflix uvedl seriál Narcos, který se stal miláčkem diváků, bude muset film čelit vlažnějšímu přijetí. Atmosférou, propracovaností scénáře ani důvtipností Escobar se svými dvěma hodinami nezvládá konkurovat.

Ze začátku nám snímek dává najevo, že je vyprávěn z pohledu Virginie, ale časem se z ní stane pouhá vypravěčka bez výraznější vlastní interpretace událostí, přičemž její komentáře jsou často příliš prozaické a plné klišé. V tu chvíli film ztrácí svůj originální náhled na věc, zvláště když jejich vztah už není o drahých špercích a šatech od předních světových návrhářů, ale ničí jí kariéru a ohrožuje ji na životě. Nejsilnější momenty nepřichází tehdy, když film otrocky předvádí dávno známá fakta o Escobarovi, ale když nám odkrývá právě detaily románku. Chvíle, kdy Pablo u romantické večeře obdaruje Virginii tím nejcennějším: osobní pistolí, aby se mohla v nouzi sama zastřelit. Moment, kdy povrchní krasavice leží po telefonických výhružkách v hrůze zkroucená na sedačce a tiskne si k hrudi módní časopis, ze kterého se na nás sebevědomě směje její tvář. A její postava nám nikdy nezačne být ani zvlášť blízká, protože dokud jí nejde o krk, nikdy ji nezajímalo, kde její láska bere kufry peněz: jen to, jak je utrácí.

Typicky jižanské atmosféře významně uškodila i volba jazyka. Španělský snímek natočil španělský režisér Fernando León de Aranoa a hlavních rolí se zhostili taktéž španělští herci, kteří představují španělsky mluvící hrdiny. Navzdory tomu všemu mluví postavy anglicky se silným přízvukem, což jejich temperamentním charakterům ubírá na autenticitě a vytváří z nich karikatury.

Děsivý příběh o tom, že s dostatečnou dávkou peněz a krutosti můžete ovládnout celou zemi, vyniká hereckým osazenstvem. Scénář je však nedokáže dostatečně podpořit a silné přízvuky nám často narušují atmosféru celkově příliš povrchně zpracovaného filmu. O životě Escobara sice stojí za to vyprávět, ale tento snímek přišel s křížkem po funuse, respektive po Netflixu…
 
 

„Nechtěl jsem ptáky, co tokaj, říkal jsem kokain!“

„Synáčku, drogy nesmíš brát, jen je prodávej.“

„Chci vlastní talk show, nebo uvidíte!“