Recenze: Láska bez bariér / Tout le monde debout

Prolhat se až k lásce, to by mu tak šlo.
 
 
Jocelyn je chronologický lhář a sukničkář, který má vše, co se mu zamane. Na pohřbu své matky narazí na krásnou novou sousedku Julie. Ta ho však přistihne v situaci, kdy zrovna sedí v invalidním vozíku po matce, a tak se domnívá, že je Jocelyn invalida a chce se o něj, jakožto pečovatelka, starat. A tak se Jocelyn rozhodne dát lži průchod, jen aby se dostal do kalhotek krásné Julie. Jenže ta ho na rodinné oslavě seznámí se svou starší sestrou Florence, a zde se situace poněkud komplikuje. Florence je totiž také na vozíčku. Ona je však na rozdíl od Jocelyna invalida opravdový. A náš hrdina se do ní bezhlavě zamiluje, čímž je i nadále nucen předstírat své postižení. Jak jí má však vysvětlit, že na rozdíl od ní, se může kdykoliv chce z vozíku zvednout a jít si zaběhat?

Tak zní děj nové lehké letní romantické komedie z pera Francka Dubosca, který si zde střihl i roli režiséra i hlavního hrdiny (ale o tom až později). A povedlo se mu vytvořit milou podívanou, která zkrátka potěší a zahřeje u srdce. Dubosc představuje sympatické hrdiny v originální situaci. Jeho snímek baví a ani na chvíli se u něj nenudíme. Děj má spád a úroveň, na nic si nehraje a vtipy netlačí přehnaně na pilu. Celým příběhem se navíc prolíná jakási typicky francouzsky uvolněná atmosféra.

A uvolnění jsou i herci, jejich výkony jsou naprosto přirozené a dobře spadají do prostředí Lásky bez bariér. Jak již bylo naznačeno, hlavního hrdinu Jocelyna ztvárňuje autor celého snímku Franck Dubosc. Mezi jeho známější snímky patří například Kempink nebo Návštěvnící 3: Revoluce. Dubosc se zde předvádí coby sympatický lhář, kterému všichni fandíme. Charismatický Francouz podává kvalitní herecký výkon, který jednak baví, ale nepostrádá ani emoce. Jde tu zkrátka o vyvážený přednes. Obdobně je na tom i představitelka jeho ženského protějšku, tedy Alexandra Lamy coby Florence. Ta je Duboscovi rovnocennou partnerkou. Oba herci se dobře doplňují a tvoří kompatibilní pár, který si rozumí. Jejich vzájemná chemie je zkrátka znatelná. Jejich kolegy na filmovém plátně jsou dále například Elsa Zylberstein, Gérard Darmon nebo Caroline Anglade a další.

Obdobně významnou součástí snímku je i prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jmenovitě zde jde o romantickou Paříž, která nám skýtá tu správnou atmosféru. Neméně důležitá je i Praha, která je zázemím pro část děje, což potěší především nás, české diváky. Kouzlo noční Prahy i její zákoutí jsou zde předvedeny ve své plné kráse. Tuto netradičně domácí atmosféru dokresluje i pestrý hudební doprovod, o který se postarala trojice skladatelů Sylvain Goldberg, Emilien Levistre a Xiaoxi Levistre. Ti vytvořili soundtrack, ve kterém se mísí mnoho žánrů; zaslechneme tu jednak vážnou klasickou symfonii v podání orchestru, ve kterém hlavní hrdinka hraje na violu, pak také romantický italský song Amore mio nebo jiné modernější kousky. Zkrátka doprovod dobře navozuje tu správnou náladu.

Láska bez bariér je pozitivní letní romance se stejně pozitivním posláním: všichni jsme stejní bez ohledu na naše handicapy, důležité je to, co je uvnitř. Sympatické obsazení, romantická Paříž (i Praha!) a kouzelný hudební doprovod, co víc si přát? Sice se zde nejedná o nic zásadního nebo překotného, ale o to tu přece nejde. Tato optimisticky naladěná podívaná zkrátka potěší a zvedne náladu. Francouzi ty romantické komedie prostě umí.
 
 

Tímhle tempem se má šanci dostat na paralympiádu!

Ale Jocelyn míří spíše na olympiádu…

Jak to má ale Florence sdělit? Třeba na romantické večeři v Praze?