Sorrentino natočil nekonečný příběh, bohužel bez létajícího psa.
Do kin přichází další dílo slavného italského režiséra Paola Sorrentina. Tentokrát se režisér pustil do ožehavého tématu italské politiky za časů kontroverzního předsedy vlády, Silvia Berlusconiho. Snímek sleduje jeho i lidi kolem něj v letech 2006 až 2010, kdy Berlusconi opět zamířil na premiérský post. Politikaření ale ukazuje v prostředí nezvyklém, a to na Berlusconiho ďábelských večírcích, na kterých se točily peníze, sláva, nahé modelky, drogy a samolibost.
První půlhodinu v sále nevycházíme z úžasu, Sorrentino se opět postaral o královské scény, kterým dominuje hudba a mnoho polonahých žen. V drahé vile u bazénu všichni hýří, zatímco my netrpělivě očekáváme příchod Silvia na scénu. Což se nakonec stane, i když nutno říct, že mnohem později, než by jeden doufal. Přikráčí obtloustlý mužík v letech se směšnou vrstvou make-upu a několika plastickými operacemi, a začne velice sebejistě oblbovat všechny kolem sebe. Jako zvrat pak přichází moment, kdy jeho peníze a sláva už nestačí k tomu, aby dostal do postele mladičkou modelku, která mu poví, že má dech jako její dědeček.
Sorrentino rád točí dlouhé filmy a rád točí velké scény.Ano tento okamžik citelně vnímáme jako jakýsi zlomový bod. I když zas není tolik výrazný, ale v té nekončící přehlídce nudy osvěžující. Sorrentino rád točí dlouhé filmy a rád točí velké scény, jenže dvě a půl hodiny nejsou pro každého únosné, a hlavně nejsou pro každý příběh. Snad znalec italské politiky by si film užil. Nás sice zaujme pletichaření a vliv Berlusconiho, který se nám jinak zdá jako směšná karikatura, ale ne natolik, abychom si už po hodině zbožně nepřáli, aby na kino spadl meteorit.
Příběhu prostě chybí náboj, čekáme a čekáme, že něco přijde, nějaká bomba nebo alespoň konec, ale stále se na plátně objevuje další a další scéna, kdy jedna už je jen variací druhé. Obrovská škoda, protože jinak tvůrci snímek zpracovali pečlivě, co se týče už zmiňovaných honosných scén, prostředí, kostýmů, vzorné kamery, a i Toniho Servilla, který si střihl roli Berlusconiho. A hádáme, že ta monotónnost role není jeho vina. Verdikt je jednoznačný, zkrátit o hodinu, zničit pasáže „nicoty“, uvést kontext a film to bude koukatelný.
Oni a Silvio není dobrý snímek, není ani průměrný, ale přesto ho těžko odkopnout rovnou mezi filmový odpad. Jak už od Sorrentina leckdo očekává, i zde se odehrávají pompézní scény, vyšperkované momenty, a vůbec barev skýtá snímek mnoho. Jenže jedna věc je mít zvládnutou techniku a druhá předložit stravitelné dílo. Na pekelné sedačce kinosálu se totiž tentokrát budeme žhavit dvě a půl hodiny. Když už se někdo odvážně pustí do takovéto stopáže, film musí mít účel a náboj a sdělení. Bohužel slavný italský režisér tentokrát natočil nudnou, pro laika nelehko pochopitelnou rádoby komedii, ve které se během našeho utrpení víceméně nic nestane.
Mým vzorem je Al Capone.
Za sportem není třeba vyrazit do přírody.
Ano, vyhrál jsem soutěž Nejlepší muž v obleku.
Oni a Silvio / Loro
Oni a Silvio není dobrý snímek, není ani průměrný, ale přesto ho těžko odkopnout rovnou mezi filmový odpad. Jak už od Sorrentina leckdo očekává, i zde se odehrávají pompézní scény, vyšperkované momenty, a vůbec barev skýtá snímek mnoho. Jenže jedna věc je mít zvládnutou techniku a druhá předložit stravitelné dílo. Na pekelné sedačce kinosálu se totiž tentokrát budeme žhavit dvě a půl hodiny. Když už se někdo odvážně pustí do takovéto stopáže, film musí mít účel a náboj a sdělení. Bohužel slavný italský režisér tentokrát natočil nudnou, pro laika nelehko pochopitelnou rádoby komedii, ve které se během našeho utrpení víceméně nic nestane.
- Hodnocení