Recenze: Smrtelné stroje / Mortal Engines

Peter Jackson a spol., jsou zpátky!
 
 
Tedy Jackson se svojí manželkou Fran Walsh a kolegyní Philippou Boyens se vrátili v rolích scenáristů a producentů v novém snímku režiséra Christiana Riverse. Smrtelné stroje vznikly jako adaptace stejnojmenné knihy autora Philipa Reeva, která je prvním dílem ze čtyř. Lze tedy logicky očekávat, že se i film dočká dalších pokračování. A slavné scenáristické trio v tomto ohledu není žádným nováčkem, jak je známo spolu vytvořili i úspěšnou ságu Pána prstenů či prequely Hobbita. Ve svém novém projektu zase jednou dokazují, že adaptace epických knižních světů na velká plátna je baví. Ovšem na rozdíl od předchozích jmenovaných příkladů, toto není zase až tak povedené dílo. Děj je trochu nedořečený a místy nesmyslný. Nehledě na to má však spád a poutavý vypravěčský způsob vtáhne do snímku již od samého začátku. Jackson a spol. nám zde zkrátka i přes všechny mouchy otvírají poměrně poutavý svět velkolepých mašin, který však mohl být trochu lépe propracovaný.

Vládnoucí silou je mohutný Londýn.A právě obří stroje na kolech křižují naší planetou, ze které se stala nehostinná pustina. Primární snahou těchto monster, ve která se proměnila původní města, je nacházet zbývající zdroje obživy pro své obyvatele. Vládnoucí silou je mohutný Londýn, rozrůstající se hlavně díky pohlcování menších sídel na kolech, která se mu objeví v cestě. Tak se v Londýně ocitne i naše hrdinka Hester, a to jí dává příležitost zaútočit na vůdčí osobnost Londýna, kterou je Thaddeus Valentine, s nímž jí spojuje temná minulost. Jenže plány se trochu zvrtají a Hester se spolu s knihomolem Tomem ocitá na útěku před palebnou silou Valentina. A situace se komplikuje, když se pomalu odkrývají jeho smrtelné plány.

Jedním z největších plusů snímku jsou především kvalitní herecké výkony. Zejména pak stojí za zmínku Hugo Weaving coby Thaddeus Valentine, pro kterého je toto několikátá spolupráce s Jacksonem. Ten je zde charismatickým záporákem s, pravda, trochu chabým motivem, ale to není hercova chyba. Weavingův přednes je silný a strhující, zvlášť zde jde o jeho poutavé monology, které umí zkrátka podat tak, že si získá pozornost. Ovšem hlavní hrdinkou je Hera Hilmar a její Hester. Ta je sympatetickou protagonistkou, která je však plná klišé (problémy s rodiči, je něčím vyvolená, aby všechny zachránila… atp.), Hilmar ale zvládá nést děj a je dostatečně zajímavou postavou, kterou si snadno oblíbíme. V dalších rolích se pak objevují Robert Sheehan, Stephen Lang, Jihae či Frankie Adams.

Co však příběhu trochu ubírá na povedenosti, je fakt, že si přebírá prvky z mnoha jiných podobných post-apokalyptických filmů. Steampunková atmosféra připomíná trochu Mad Maxe. Utopistický a post-apokalyptický svět se zase podobá tomu z Hunger Games či Labyrintu. Polo-robot polo-muž, který vychoval hlavní hrdinku, zase evokuje Terminátora. Překvapivě se zde najdou i prvky Matrixu. Je pravda, že filmy s utopistickou tématikou bývají všechny podobné, a tak zvaně „na jedno brdo“, ale Smrtelné stroje jsou přeci jenom něčím výjimečné, a to je především svět, ve kterém se odehrávají.

A právě ten je skvěle vykreslen vizuálními efekty, rekvizitami a scénografií. Obří stroje zkrátka uchvátí na první dobrou. Steampunkový nádech dodá ještě více na neobvyklém vizuálním zážitku. Na druhé straně speciální efekty místy trochu pokulhávají, blesky, které vydává strašidelná zbraň, prostě působí až moc nepřirozeně, jako by se tvůrci ani nesnažili.
Kde však na druhou ruku zase zabodovali, je hudební stránka. O tu se zde postaral Junkie XL, který opět zazářil se svým netradičním doprovodem. Junkie XL a jeho skladby jako vždy oživují celou podívanou. Správně namíchaný soundtrack dodává filmu ten správný feel a podtrhují jeho celkovou náladu.

V závěru nejsou Smrtelné stroje úplně špatný film, ale také bohužel příliš nenadchnou. I když má děj spád a nevleče se, tak ho podkopává poněkud předvídatelná zápletka (u podobných děl klasika). Z hereckých výkonů pak vyčnívá hlavně Hugo Weaving, který je už standardně dobrý, a vedlejší herci oproti tomu občas působí spíše jaksi strnule. Nejosvěžující částí jsou efekty a vizuální stránka tohoto nevšedního světa, který však i přes svou propracovanost postrádá hloubku a spousta věcí je v něm nedořečených. Tvůrci si od toho zjevně slibují pokračování, takže si snad některé informace nechali na příště, a to je možná škoda. Smrtelné stroje ale nakonec zabaví a zaujmou zvláště po obrazové stránce.
 
 

Tu fešnou jizvu mi udělal můj kocour.

Bilbo? Jseš tam?

Jsem sestra Trinity z Matrixu a přišla jsem vás zachránit.