Francouzský režisér Guillaume Maidatchevsky uvedl v Praze svůj nový film a rozpovídal se o zvířatech a severské přírodě

„Chtěl jsem, aby děti poznaly život evropských zvířat.“
 
 
Již zanedlouho bude mít v kinech premiéru dobrodružný dokumentaristický snímek Putování se sobíkem. Ten sleduje život soba Aila a jeho zvířecích kamarádů, které potkává na své cestě po chladné a nehostinné přírodě Laponska.

Pár dnů předtím však navštívil Prahu režisér Guillaume Maidatchevsky, aby zde své dílo uvedl. Svým filmem navazuje na tradici francouzských dokumentů, jako jsou například Medvědi či Putování tučňáků. Maidatchevsky se však, na rozdíl od svých předchůdců, zaměřil na cílovou skupinu dětí a hlavně rodin. Nám vyprávěl o podmínkách natáčení i svých oblíbených zvířatech.

Červený koberec: Co vás inspirovalo k tvorbě vašeho nového filmu Putování se sobíkem?

Guillaume Maidatchevsky: Mé děti, moji dva synové. Uvědomil jsem si, že jsou dobře obeznámeni s divokými africkými zvířaty čili zvířaty, která žijí daleko od nás. Neznají však ty, co jsou nám blízko, jako je třeba právě sob Ailo. Dalo by se říci, že je to zobrazení života skutečného Santova soba.

Červený koberec: Proč jste si vybral zrovna soba jako hlavní zvíře pro svůj film?

Guillaume Maidatchevsky: Protože mi přišlo zajímavější natáčet s kořistí, místo s predátorem, jak je tomu obvykle. A sob je kořist. Je to tak, že u predátorů víme, jak to s nimi dopadne. Osud kořisti není nikdy jasný a o to je zajímavější ho sledovat. Může se stát cokoliv, může dokonce i zemřít. Predátor je král, tomu se nemůže nic stát. S kořistí je to zkrátka více nepředvídatelné a větší výzva pro natáčení. Je to zajímavější i z dramaturgického hlediska.

Červený koberec: Ve filmu kromě sobů najdeme řadu dalších zvířat, které z nich jste si nejvíce oblíbil? A máte sám nějaké domácí mazlíčky?

Guillaume Maidatchevsky: Mám dva domácí mazlíčky, psa a koně. A zvíře, které jsem při natáčení nejvíce oblíbil? No, kromě Aila, hranostaje a polární lišku. Ty dvě mají jakýsi postoj a charakter, navíc jejich pohyby bylo zajímavé natáčet. Jsou to velmi unikátní a emocionální zvířata. Mimo jiné dodávají příběhu humor, což je také důležité. Zkrátka mě bavily.

Červený koberec: Jak jste to zařídili, abyste zvířecí hrdiny při natáčení nevylekali?

Guillaume Maidatchevsky: Nejdůležitější je trpělivost. Je to jako s dětmi, musíte být trpělivý a dávat pozor. Točili jsme je bez přestání a neustále. Byli jsme pořád s nimi, žili jsme s nimi. Ale postupně si na nás zvířata zvykla. Co se týče Aila a ostatních sobů, tak vzhledem k tomu, že nejde o predátory, jsou to hodná a milá zvířata, která vás postupem času nechají natáčet v jejich blízkosti.

Červený koberec: Zajímavostí je, že toto je váš celovečerní debut, předtím jste se převážně věnoval scenáristice, ale i režii. Co vás na této profesi lákalo?

Guillaume Maidatchevsky: Před Sobíkem jsem také režíroval řadu dokumentů, zhruba šest nebo sedm o zvířatech. Ale ano, Putování se sobíkem je můj první dlouhometrážní film, můj první film v kinech. Je to pro mě velmi zajímavé a jsem zvědav, jak si povede. Profesí jsem však vystudovaný biolog.

Červený koberec: Jak se z biologa stane filmař?

Guillaume Maidatchevsky: Jak již bylo řečeno, nejdříve jsem byl biolog, pak jsem o zvířatech i psal. Věc se ale má tak, že jsem nebyl tak dobrým biologem. A tak jsem rozhodl, že své znalosti využiju takto, ve filmu.

Červený koberec: Film se odehrává v oblasti Laponska, kde se i natáčel. Jak se vám tam pracovalo, jaké byly podmínky?

Guillaume Maidatchevsky: Točili jsme hlavně v Norsku a Finsku. Líbilo se mi tam, protože tamější příroda je nespoutaná, drsná, což je možné pozorovat i na vizuální stránce Sobíka. Vidíme obrazy opravdové přírody. Zažili jsme vánice, byla zima, což pro nás byla výzva. Ty podmínky, které jsou vidět ve filmu, jsou silným motivem i pro diváky. A mělo to samozřejmě vliv i na natáčení, nejvíce ten chlad. Například, když natáčíte v Africe, tak tam zima není tak intenzivní. Tady, na severu, je zima opravdu zima. Chladno je i uvnitř, prostě všude. Navíc ta zima vytváří i vizuální stránku, která prostě potěší.

Červený koberec: Jaké jsou vaše plány do budoucna? Chystáte další projekty?

Guillaume Maidatchevsky: To záleží na tom, jak si povede Ailo. Samozřejmě, že mám řadu vymyšlených projektů a nápadů, ale opravdu to záleží na tom, jak bude přijato Putování se sobíkem. Chtěl bych například udělat zvířecí komedii, protože, když vidím děti se smát, tak mám chuť dělat další takové snímky. Chtěl bych bavit děti, to mi přijde důležité a zajímavé.

Červený koberec: Svůj nový film jste přišel uvést i k nám, do Česka. Byl jste tu už někdy, nebo je toto vaše první návštěva?

Guillaume Maidatchevsky: Českou republiku jsem poprvé navštívil s rodiči, když mi byly dva roky. Pamatuji se, že jsem ve výloze sledoval nějaký vlak a moji rodiče mě ztratili. To jsou moje vzpomínky na Česko: zapomenut v Praze ve dvou letech. A co se týče filmu, tak ten bude uveden ve zhruba třiceti zemích. Začal jsem túru ve Finsku, pak jsem pokračoval Německem, Francií a teď jsem tady. Dále pojedu například do Itálie, Ruska, Japonska, Číny a tak podobně. Je toho docela dost.

A poslední, velmi důležitá otázka, jak se vám tu líbí?

Guillaume Maidatchevsky: Víte, teprve jsem přijel a zítra už odjíždím, jsem tu prostě moc krátce. Ale ano, Česko se mi moc líbí!