Recenze Trabantem tam a zase zpátky: Tentokrát naposled

Trabanty, holé zadky, spousta nadávek a oprav.
 
 
„Vítejte na palubě žlutého trabantu, za moment startujeme na naší unikátní lince Indie – ČR. Pohodlně se usaďte do sedačky, pro diváky je to snazší než pro členy posádky. Naše cesta potrvá 114 minut a jejím cílem je pobavit vás, dovézt všechna vozidla domů a stihnout porod potomka jednoho ze členů ansámblu. Tak vyrážíme!“

Tak by se dal uvést nejnovější cestopisný film dobrodruha Dana Přibáně, který po řadě dokumentů a seriálů o cestování s trabantem přichází se snímkem, který by měl „cestu kolem světa trabantem“ uzavřít. Dva trabanty, Fiat alias maluch a o nic mladší jawa se vydávají se svou výhradně mužskou posádkou z Indie do Prahy. Jakousi podivnou logikou tvrdí, že objeli celý svět, protože přijedou z východu na stejné místo jako kdysi ze západu… Dobře, tak ujeli toho hodně, to se jim musí nechat. Hned na začátku cesty přichází průtrž mračen, první porucha, pijavice a další nesnáze. Takže do toho jdeme pěkně po hlavě.

Jakmile cestujete s partou chlapů, bude většina rozhovorů probíhat s hodně peprným slovníkem. Dokument o cestování s trabanty přináší přesně to, co od něj očekáváte. Protože: Když jedete někam starým autem, je jasné, že se občas – nebo bohužel často – rozbije. Pak si zanadáváte a budete ho muset opravit. Když jedete se starým autem do náročného terénu, tak občas zapadnete, nebo se auto zase rozbije. Pokud se vydáte do cizích krajů, uvidíte rozmanité kultury a různé přístupy například k hraničním kontrolám. A jakmile cestujete s partou chlapů, bude většina rozhovorů probíhat s hodně peprným slovníkem. Všechny tyto body si tedy Přibáňův film může v klidu odškrtnout, ale nenabízí o moc víc. Je to dost?

Pro někoho určitě ano, zvláště pro skalní fanoušky Přibáňovic divoké party, skoro by se chtělo říct tlupy. K celkovému punkovému stylu cestování patří i náležitý hudební podkres. Ale divák, který by se chtěl něco (cokoli) dovědět o zemích, kterými se projíždí, má smůlu. Žádný kulturní kontext, rozhovory s místními jsou maximálně o tom, jak dostat auto z nějaké díry, a vlastně často vůbec netušíme, kde se zrovna točilo. Spousta zemí není snad ani zmíněná. Komentář se v tomto díle tentokrát omezuje na minimum a u tak dlouhého snímku to přispívá k totální dezorientaci i nudě diváka. Přibáň si přál, aby film fungoval sám o sobě, ale takový dojem z toho mají leda tvůrci, kteří u oněch dobrodružství byli přítomni. Pro nás je to vytržené z kontextu, i vtípky jsou někdy moc interní. O posádce se dovíme pramálo a u většiny členů nás to ani netrápí. Pro někoho je to osvěžující, originální, geniální kus, pro jiného prostě jen dlouhý dokument o nadávajícím Přibáňovi, ze kterého se nedovíme nic o ničem.

Snímek je dobrodružný, technicky lépe zpracovaný než jeho předchůdci, vynikají především záběry z dronu. Nástrahy cesty trabanty zase zvládly, a to dokonce v termínu (porodu). To je obdivuhodné, zároveň si však předešlými snímky Přibáň sám nastavil laťku dost vysoko. Příznivce asi nezklame, ale nemá už čím překvapit. Pokud je pro vás cestování víc, než „projet někudy někam“, tak si můžete pustit lepší cestopis. A zda vás zajímá jen to, zda a jak Přibáňova skupinka s trabanty zvládá krkolomné nástrahy exotických zemí, tak už tu je také na výběr z lepších kousků.
 

Trabanty jedou do zatáček…

… přes kamenité kopce…

… až domů.