Život na zámku není takový med, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Tříčlenná rodina žijící v newyorském bytě získá po revoluci zpátky své rodinné sídlo – zámek Kostka v Čechách. S nadšením se tam vydávají a těší se na pravý aristokratický život a na návrat ke svým kořenům. Jenže brzy po příjezdu zjistí, že zámek je přímo v katastrofálním stavu a ani další nejsou podle jejich představ. Začnou uvažovat nad tím, že sídlo prodají, protože jejich finance na to všechno jednoduše nestačí. Jediná možnost, jak se zachránit, je přilákat na zámek turisty. Zvládne se rodina sžít s místní atmosférou, nebo se vrátí zpět do Ameriky?
Konečně se i český film postupně učí více pracovat s novými možnostmi záběru. Naskýtá se nám možnost sledovat krásnou zimní přírodu i rodinné sídlo z pohledu dronu vysoko nad vším, což dodává žádaný dojem velkoleposti a vznešenosti. Kromě tohoto efektu se ale kameraman nadále držel zajetých způsobů natáčení a více už neimprovizoval. Vlastně to ani není moc potřeba, protože před kamerou máme historické artefakty a zámecké prostředí, což je ozvláštnění samo o sobě.
Role rodilého Američana Franka s českým původem se ujal herec Hynek Čermák, jeho extravagantní a povrchní manželku Vivien ztvárnila Tatiana Dyková, společně mají krásnou dceru Marii (Yvona Stolařová). Toto rodinné trio dohromady funguje velmi dobře, snadno se dokážeme vcítit do pocitů jednotlivých členů. Ve vedlejších rolích vidíme například Elišku Balzerovou jako svéráznou hospodyni paní Tichou, Martina Pechláta jako nepříliš milého kastelána Josefa, Pavla Lišku jako hypochondrického údržbáře Krásu nebo Zdeňka Piškulu jako mladého šlechtice od sousedů.
Zvláštností je doba, ve které se příběh odehrává, ačkoliv je zcela pochopitelné, z jakých důvodů tomu tak je. Chvíli nám ale trvá, než se zorientujeme, jaký je asi tak přibližně rok. Trochu svým stylem vyprávění připomíná oblíbený český seriál z devadesátých s názvem Život na zámku. Současně tak navazuje na tradici rodinných ság, jenž se v našem prostředí neustále vrací.
Občasné milé vtipy fungují tak, jak mají. Jen je škoda, že je vše řečeno explicitně.Stejně tak zápletka je velmi jednoduchá a předvídatelná, ale záleží na divákovi, zda to v takovémto typu filmu vyhodnotí jako plus, či mínus. Snímek může být dobré odreagování, není potřeba u něj nějak zdlouhavě přemýšlet. Občasné milé vtipy fungují tak, jak mají. Jen je škoda, že je vše řečeno explicitně a divák nemusí vůbec pátrat po nějakém skrytém významu.
Po hudební stránce je to poněkud slabší, přestože hlavní orchestrální skladba je vynikající a navozuje v nás ten správný pocit, ale v podstatě se ničeho jiného nedočkáme. Teprve na úplném konci zazní konečně další píseň, ale to už stejně většinou všichni odchází od plátna a obrazovek.
Třebaže strávíme sledováním příjemný čas, nezanechá v nás film nějaký hlubší dojem. Při srovnání s ostatními snímky režiséra Jiřího Vejdělka není toto dílo schopné rovnocenně obstát. Nicméně řadě diváků přinese potěšení a budou spokojení. Nabízí totiž velkolepé panoramatické pohledy na zasněženou krajinu a na zámek a jeho interiér, což zaručeně zaujme. Je to lehčí podívaná pro celou rodinu, ve které si každý najde to své.
Šťastná americko-česká rodinka.
My nejsme služebnictvo, ale zaměstnanci.
„Pokud jsi vážně prokletá, tak nesmíme ztrácet čas.“
Poslední aristokratka
Třebaže strávíme sledováním příjemný čas, nezanechá v nás film nějaký hlubší dojem. Při srovnání s ostatními snímky režiséra Jiřího Vejdělka není toto dílo schopné rovnocenně obstát. Nicméně řadě diváků přinese potěšení a budou spokojení. Nabízí totiž velkolepé panoramatické pohledy na zasněženou krajinu a na zámek a jeho interiér, což zaručeně zaujme. Je to lehčí podívaná pro celou rodinu, ve které si každý najde to své.
- Hodnocení