Vše možná neproběhlo tak hladce, jak to zpětně na první pohled působí.
Toto drama je po scénáristické a režisérské stránce výtvorem čistě slovenského týmu. To se promítá i do samotného díla a ukazuje se, že se dívají na porevoluční amnestie dosti kriticky. A my se tudíž stáváme přímými účastníky revoluce, ale z trochu jiného pohledu, než by se dalo očekávat.
Sledujeme příběhy tří manželských párů, jejichž osudy se vzájemně různě proplétají. Každý ve starém i novém režimu musí nějakým způsobem přežívat, ať už s nimi spolupracují, nebo jsou jejich obětmi. To vše se odehrává na pozadí největší vzpoury vězňů v historii Československa, která trvala téměř dva týdny ve věznici Leopoldov na Slovensku. Souvisela s vyhlášenými rozsáhlými amnestiemi prezidenta Václava Havla v zimě roku 1990, ty se ovšem řady tamních vězňů netýkaly. Policejní a speciální jednotky proti nim musely tvrdě zasáhnout.
Konečně se začíná reflektovat ve filmu nedávná historie, která má přímý dopad na naši současnost. Do této doby se téměř zdálo, jako by se jí většina umělců nějakým způsobem bála. Nejspíše se dostáváme do fáze, kdy už toto téma není vnímáno tak intenzivně a zblízka. V důsledku toho se o něm začíná více mluvit, což je rozhodně dobře, protože už bylo na čase.
Vnitřně detailně rozpracovanou postavou je rozpolcený doktor Černý, kterého bravurně ztvárňuje charismatický herec Marek Vašut. Stejně chvályhodný výkon podala i Aňa Geislerová jakožto částečně invalidní disidentka. Od těchto dvou můžeme vždy čekat ukázku profesionálního herectví. Také zde vidíme celou řadu slovenských herců – mladou Natálii Germáni, Juraje Baču nebo známějšího Jána Jackuliaka. Samotný Václav Havel zde není ztělesněn žádným hercem, na to je nejspíše ještě příliš brzy od jeho odchodu. Objevuje se v autentických nahrávkách a vystupuje jako jakási modla v pozadí, ke které všichni odkazují.
Jsme svědky promyšlené manipulace, zrad a lstí.Ocitáme se v drsném prostředí, ve kterém na sebe vzájemně donášejí jak kamarádi, tak spoluvězni. Jsme svědky promyšlené manipulace, zrad a lstí. Stejně tak se nemazlí ani film se samotným divákem, prostě mu ukazuje vše bez jakýchkoliv příkras.
Ačkoliv se tento thriller snaží být důvěryhodný a držet se známých historických událostí, trochu mu na tom ubírají přidané fikční postavy. Ty budou zatížené tím, že v nich lidé budou hledat podobnost s reálnými osobnostmi, třebaže se jmenují jinak. A v té spleti reálných a vymyšlených postav může být těžké se vyznat.
Pomyslnou třešničkou na dortu je doprovodná hudba, která dotváří autenticitu doby. Slyšíme skladby kapely Depeche Mode, právě tato skupina se k nám dostala těsně před změnou režimu. Podobnou úlohu má i titulní píseň Pasážová revolta od Karla Kryla v podání Davida Kollera, Richarda Müllera a Viki Olejárové v doprovodu symfonického orchestru.
Zejména mladému člověku může tento snímek hodně dát, protože odhaluje zase jedno zákoutí naší minulosti, o kterém se ve školách bohužel moc neučí. Pamětníci mohou zpochybňovat některé události nebo určité jevy, protože si je budou pamatovat možná trochu jinak. Důležité je ovšem poselství, které se film snaží předat mladším generacím. Nicméně někdy je té temnoty až moc a divák se dostává do podivné smyčky nesolidarity a násilí, což může být pro někoho až příliš.
Uděláme si tu pořádnou grilovačku!
„Zkuste držet hladovku, třeba to někoho bude zajímat…“
„Co ta tu zase hledá?“
Amnestie
Zejména mladému člověku může tento snímek hodně dát, protože odhaluje zase jedno zákoutí naší minulosti, o kterém se ve školách bohužel moc neučí. Pamětníci mohou zpochybňovat některé události nebo určité jevy, protože si je budou pamatovat možná trochu jinak. Důležité je ovšem poselství, které se film snaží předat mladším generacím. Nicméně někdy je té temnoty až moc a divák se dostává do podivné smyčky nesolidarity a násilí, což může být pro někoho až příliš.
- Hodnocení