Recenze Dálava: I cesta může být cíl
Dobré vztahy v rodině nejsou přirozeně dané, ale musí se na nich celoživotně usilovně pracovat.
Námět si nalezl sám scénárista a režisér Martin Mareček, který natáčí samé podobně intimně laděné dokumentární snímky. Nesnaží se upoutat pozornost všech diváků, ale míří hlavně na ty přemýšlivější, kterým nestačí jen akce ve velkém stylu.
Inspirací mu byl skutečný životní příběh Víta a Gríši Kalvodových. Ti se rozhodli před koncem prázdnin zdolat cestu z Brna do Divějeva v Rusku a potkat se tam po letech opět s matkou a dcerou. Pro samotné dílo ale vlastně není vůbec podstatné, zda je naleznou, či nikoliv. Ačkoliv má divák samozřejmě tendence po celou dobu vzrušeně očekávat, kdy se tam konečně objeví. Jenže při jízdě na ně tvrdě dopadá zjištění, že nemůžou najít společnou řeč. Dělí je propast mezi generacemi, ale také vzájemné odcizení. Nicméně se v průběhu cestování a pátrání vlastně dost sbližují a uvědomují si, že i když se na hodně věcech neshodnou a mnohdy spolu neumí moc dobře komunikovat, jsou spolu propojeni důležitým poutem.
(Ne)herecké obsazení prospělo dojmu obyčejnosti a každodennosti.(Ne)herecké obsazení prospělo dojmu obyčejnosti a každodennosti, ale působí velmi prkenně, a tak trochu nuceně. Zvláště pak mladíka je vám skoro až líto, protože mu evidentně přítomnost kamer nedělá moc dobře. Ale vlastně si na ně postupně zvyknete, ačkoliv vám nemusí být sympatičtí.
Některým dialogům a monologům není moc dobře rozumět, protože si je oba dva takzvaně šeptají pod vousy nebo je přehluší okolní ruchy. Nejspíše je to tak záměrně, ale jestliže divák musí neustále napínat uši, ztrácí to pak na žádaném efektu. Vypilované do dokonalosti jsou v českém kontextu typické hlášky dospívajícího a rodiče.
Neobvyklý je i pohled do dvojjazyčné rodiny, kde především otec přechází přirozeně z jednoho jazyka do druhého. Jako by své niternější pocity vyjadřoval v ruštině, která mu je bližší. S tím souvisí i neokoukané prostředí klasické ruské vesnice, která přitáhne vaši pozornost.
Zvláštní je i práce s kamerou, která zabírá často velmi detailní záběry. To působí tak, jako by se snažila takto proniknout přímo do duše postav. O to samé se koneckonců pokouší celý snímek. Některé na první pohled normální scény mají symbolický charakter. Objevují se záznamy z domácích videonahrávek, které jsou dosti nekvalitní a zřejmě pravé. Právě jejich prostřednictvím se dozvídáme bližší rodinné vztahy a souvislosti.
Tento dokument si dává za cíl dost složitý úkol, protože chce během 76 minut detailně vykreslit něco tak odvěkého, a přitom tak křehkého, jako je vztah mezi otcem a synem. Jistě se mu to mnohdy i dost dobře daří, ale občas je cítit jakási nepřirozenost v chování. Ono ani není divu, představte si, že by vám strčili před obličej kameru, byť třeba rádoby skrytou, a řekli by, ať se chováte nenuceně. Jinak se ale jedná o velmi upřímnou zpověď především otce, který prokázal velkou dávku odvahy, když se nebál jít se svými emocemi na veřejnost. Zároveň se nabízí otázka, co bylo skutečně opravdové a co mohlo být částečně nějak nahrané. Ovšem pokud máte rádi tento neotřelý styl vyprávění a hledáte něco, co má hloubku, tak je tohle opravdu trefa do černého!
Tak to už je asi ta očekávaná apokalypsa.
To je neskutečná otrava být takovou dobu s jedním člověkem v autě.
V tomhle davu je určitě lehce najdeme!
Dálava / Over the Hills
Tento dokument si dává za cíl dost složitý úkol, protože chce během 76 minut detailně vykreslit něco tak odvěkého, a přitom tak křehkého, jako je vztah mezi otcem a synem. Jistě se mu to mnohdy i dost dobře daří, ale občas je cítit jakási nepřirozenost v chování. Ono ani není divu, představte si, že by vám strčili před obličej kameru, byť třeba rádoby skrytou, a řekli by, ať se chováte nenuceně. Jinak se ale jedná o velmi upřímnou zpověď především otce, který prokázal velkou dávku odvahy, když se nebál jít se svými emocemi na veřejnost. Zároveň se nabízí otázka, co bylo skutečně opravdové a co mohlo být částečně nějak nahrané. Ovšem pokud máte rádi tento neotřelý styl vyprávění a hledáte něco, co má hloubku, tak je tohle opravdu trefa do černého!
- Hodnocení