Recenze: Zakleté pírko nám příliš neučaruje…

Pohádka se snaží vrátit ke klasickým motivům, ale nic víc nepřináší.
 
 
Zdeněk Troška se stále snaží diváky potěšit pěknou pohádkou, která by se zapsala do srdcí obecenstva déle než na jednu sezónu. Tento počin se ale mezi klasiky asi nezapíše. Aninka (Anastasia Chocholatá) je hodné, osiřelé děvče, které žije jen se svými dvěma sestrami, kterým musí dělat služku, zatímco ony si jezdí na nákupy a po zábavách. Náhodou k ní vítr přivane zakleté pírko, díky kterému pozná pohledného prince Vítka (Petr Urban). Rychle se do sebe zamilují (asi tak po dvou záběrech), jenže budoucnost s někým, kdo je proměněný do podoby ptáka, nevypadá zrovna růžově. A dokonce ani to málo štěstí Anince sestry nedopřejí a o pírko ji připraví. Hlavní hrdince nezbývá nic jiného než se vypravit do světa, aby svého milého nejen našla, ale také vysvobodila ze zakletí. 

Putuje přes hory přes doly, ale není na to sama, po cestě se k ní připojí potrhlý vodník (Lukáš Pavlásek), který má i přes svou prostotu občas více rozumu než Aninka. Setkají se s loupežníky i čarodějnicí, ale ta největší výzva je čeká v závěru, kdy budou muset čelit zákeřné princezně, která o Vítka stojí také, jenže rozhodně nehraje férově. Hraje ji Troškova oblíbenkyně Sara Sandeva, a tato negativní, ovšem charismatická role jí sedí.

Jde tady o lásku, obětavost a dobré srdce hrdinky.Jde tady o lásku, obětavost a dobré srdce hrdinky. Ani přátelství tu není bráno na lehkou váhu. Bohužel je ale co vytýkat a některé zásadní problémy sráží pohádky mezi průměr. Ze začátku jsou dialogy napsané často ve verších, což má možná přinést nádech nostalgie z nějakých starších pohádek. Výsledkem je spíše to, že jsou repliky herců komplikované, nepřirozené a pro dnešní generaci dětí možná už naprosto nesrozumitelné.  V pohádce se hojně zpívá, ale většinou se opakuje jeden motiv.

Hlavní hrdinka na začátku s úsměvem vaří, peče, uklízí, obstarává hospodářství a nikam jinam, než na hrob rodičů se nedostane, zatímco jí sestry kydají hnůj na hlavu. Klišé takové dobrosrdečné, ale hloupoučké dívky, už snad ani divákovi není sympatické. Je sice v pořádku, že má dobré srdce, jenže co je správného na tom, že se za sebe neumí postavit? A ještě musí z domova poníženě utéct s pláčem. Ve zbytku filmu má naštěstí víc odvahy a s příkořím si celkem umí poradit.

Uvidíme spoustu krásných lokací, což může méně znalým dětem přiblížit atraktivitu jejich rodné země, a rodičům ji připomenout. Děti určitě potěší i množství zvířátek. Děj je jinak nekomplikovaný, takže vhodný pro menší diváky, ti starší se budou nejspíš nudit. Dramatické události jsou zpravidla natočené a sestříhané tak uspěchaně, že působí spíše zmateně. Buď nepostřehneme jejich význam, nebo utečou tak rychle, že si vůbec neužijeme napínavý moment. Také ne vždy úplně pochopíme jednání nebo záměry všech postav. Chocholatá se se svým nevinným úsměvem a upřímným pohledem na naivní Aninku hodí, princ Vítek je celkem nevýrazný, v průběhu děje se objeví dokonce jeden mnohem charismatičtější nápadník, což Vítkovi už vůbec nepřidá… Lukáš Pavlásek dostal roli na tělo, může se pořádně “vyblbnout” a díky jeho přirozené komičnosti nás jeho postava moc neirituje. 

Zakleté pírko může potěšit tím, že je velmi tradiční, co se týče pohádkových postav. Setkáme se s vodníkem, ježibabou, loupežníky, uvidíme krásy české přírody, zámecké parky i venkovská stavení. Mezi tím vším trochu zmateně pobíhají hlavní postavy, pronášejí kostrbaté repliky a v důležitých momentech chybí jakákoliv gradace a dramatičnost děje. Pokud se o pohádce dá říct, že je až moc dětinská, pak tohle je exemplární případ.
 

Roztomilá hlavní hrdinka je základ.

Díky vodníkovi si diváci užijí nějakou tu legraci.

A Sara Sandeva se vyžívá v roli zákeřné princezny.