Nehledě na to však jde o poměrně povedenou podívanou.
I tak lze ve zkratce zhodnotit celovečerní debut režisérů Libora Adama a Hany Hendrychové. Jenže za tím stojí mnohem více. V první řadě je hlavně potřeba zmínit masku popáleniny na ústřední hrdince, protože to je to, co jako první upoutá veškerou pozornost. Je znát, že si tvůrci dali práci s tím, aby jizvy vypadaly co nejvěrohodněji a hodně se s tím pyšní. Výsledek je obdivuhodný, což o to, maskéři odvedli velký kus práce a zasluhují si veškeré pochvaly, to však nic nemění na tom, že tato takříkajíc vizuální stránka trochu zastiňuje veškeré nedostatky snímku, a především jeho příběh.
A ten je sám o sobě na první pohled poměrně zajímavý a věnuje se důležité tématice. Děj se zaměřuje na talentovanou baletku Elizabeth, které se obrací život na ruby, když jí manžel při hádce spálí polovinu obličeje i část těla. Elizabeth se teď musí smířit se svým osudem, utíká proto pryč z Prahy na Moravu. Zde se zotavuje psychicky i fyzicky po boku své tety Marie, která jí vychovala jako vlastní, a čtyř veselých a klábosivých kamarádek.
I když jde o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, tak zhruba v druhé polovině trochu zpohádkovatí a ztrácí na uvěřitelnosti.Na první pohled se snímek zdá poměrně jednoznačný, jenže co trochu mate je jeho chaotické vyprávění. Už od začátku se přesouváme z jedné časové roviny do druhé, jako by si příběh nemohl vybrat, kdy se chce odehrávat. Později se sice dějová linie poměrně ustálí, ale i tak je nám průběžně nabízena, bez většího vysvětlení, spousta flashbacků, které zkrátka matou. Nehledě pak na to, že díky tomu celková podívaná působí nesourodě. A to trochu kazí dojem, což je škoda, neboť námět, který byl inspirovaný skutečnými událostmi, je poutavý a má potenciál. Možná, že v knižní předloze Zory Castillo tyto přechody fungovaly, na plátně však nepůsobí tak dobře. Faktem také je, že i když jde o příběh inspirovaný skutečnými událostmi, tak zhruba v druhé polovině trochu zpohádkovatí a ztrácí na uvěřitelnosti, což je škoda vzhledem k závažnosti tématu.
Nehledě na tyto menší negativa, však Můj příběh převážně baví a my se u něj nenudíme. Za to z velké části vděčí film hlavně hereckému obsazení. V první řadě je potřeba vyzdvihnout Vlastinu Svátkovou coby hrdinku příběhu Elizabeth. Pro Svátkovou je toto první velká filmová role a s ohledem na to, si s ní adekvátně poradila. Jako Elizabeth podává Svátková silný a kvalitní výkon, občas možná trochu přehrává, ale vesměs je její přednes nadprůměrný. Vedle ní je pak nejvýraznější Vilma Cibulková coby její teta Marie. Cibulková se ve svých scénách projevuje s lehkostí a znatelnou profesionalitou. Navíc je autentická a plná emocí, a my jí všechno věříme. Co se týče ostatních herců, tak těžko hledat slabý článek, všichni od Saši Rašilova, Terezy Kostkové, Nely Boudové, Zuzany Norisové až po Pavla Kříže nebo Milana Kňažka, podávají vesměs kvalitní výkony.
Další, poměrně výraznou částí snímku je i humor, který je zde použit. Sice jde už z povahy o drama, ale najde se zde překvapivě dost nadnesených momentů. Jde o převážně jemný typ vtipu, který vkusně odlehčuje závažné situace mísící se s těmi silně dramatickými a emocionálními. Většinou jsou tyto dva žánry zkombinovány povedeně, ale najde se i pár momentů, kde to zcela nefunguje a humor trochu podkopává vážnost celé situace (třeba když kamarádky poprvé uvidí Elizabethinu popáleninu a nemístně kolem toho žertují).
S touto náladou filmu souvisí i hudební doprovod složený Petrem Maláskem, kterému se povedlo dobře podtrhnout danou atmosféru. Výraznou tečkou za celou podívanou je pak závěrečná skladba nesoucí stejný název jako film, kterou pro něj nazpívala Lucie Bílá.
V závěru je Můj příběh, vzhledem k tomu, že jde o debut pro mnohé, kteří se na něm podíleli, poměrně zajímavý film, který stojí za to vidět. Nejvýraznějším pozitivem je bezesporu maska popálenin, která je detailně věrohodná. I samotný námět je dost zajímavý a upoutá i přes zmiňované nedostatky ve vyprávění. Podstatné však je, že se snímek věnuje závažnému problému domácího násilí a v závěru má, byť trochu zromantizovanou, tak pozitivní myšlenku.
Myslíte si, že ten míček ještě někdy najdeme?
Když se takhle protáhnu, vypadám jako písmeno P.
Tak, a teď mi zahrajte Queeny!
Můj příběh
V závěru je Můj příběh, vzhledem k tomu, že jde o debut pro mnohé, kteří se na něm podíleli, poměrně zajímavý film, který stojí za to vidět. Nejvýraznějším pozitivem je bezesporu maska popálenin, která je detailně věrohodná. I samotný námět je dost zajímavý a upoutá i přes zmiňované nedostatky ve vyprávění. Podstatné však je, že se snímek věnuje závažnému problému domácího násilí a v závěru má, byť trochu zromantizovanou, tak pozitivní myšlenku.
- Hodnocení