Recenze Příliš osobní známost: Pomalé tempo, přeskakování mezi příběhy a špatný dabing
Tisíce podob lásky.
Jedná se o druhý česko-slovenský film podle knižní předlohy populární slovenské spisovatelky Evy Urbaníkové. V roce 2017 vznikl první počin s názvem Všechno nebo nic v hlavních rolích s Táňou Pauhofovou a Klárou Issovou. Stejně jako v tomto případě se režie ujala Slovenka Marta Ferencová.
Sledujeme životy tří žen. Tou nejdůležitější je třicetiletá Natálie, která má úspěšnou kariéru, ale stále ještě nezaložila rodinu. Postupně se zamiluje do šarmantního vdovce Marka a začne s ním vychovávat jeho malou dcerku Terezku. Když vyjde najevo, že je Marek kvůli svému kamarádovi po uši v dluzích, stane se pro něj východiskem alkohol. Jeho tchyně Eva si pro změnu musí najít jiný smysl života, protože o její vnučku už se má kdo starat. Natáliina nejlepší kamarádka Simona zase přišla při rozvodu o syna a nachází útěchu v náruči extravagantního umělce, který je posedlý sexem.
Největším přínosem, ale zároveň ohromným problémem je scénář.Největším přínosem, ale zároveň ohromným problémem je scénář. Pro tuto autorku jsou typické příběhy silných žen, které si musí projít těžkými životními zkouškami. Zabývá se především běžnými komplikacemi ve vztazích v současné době, proto se s ní může mnoho čtenářů a diváků v tomto ohledu ztotožnit. Téměř celá první polovina je úplně bezkonfliktní, děj si jednoduše a pomalu plyne sám, ale vlastně nás moc nezaujme. Ve druhé části se to všechno otočí a náhle jsme svědky samých dramatických situací. Takto pozvolna se rozvíjející děj s několika linkami vypravováními je vhodný právě pro červenou knihovnu. Ale ve filmu už to dost drhne, proto se mělo více pozornosti věnovat právě úpravě scénáře pro natáčení, jelikož obraz funguje na jiném principu než psané slovo. To se ale bohužel nestalo a je to na konečném výsledku velmi znát.
Po herecké stránce si rozhodně není na co stěžovat. Ženské trio Petra Hřebíčková, Tatiana Dyková a Eliška Balzerová se vzájemně doplňují a dobře se zhostily svých rolí. Úplně zvlášť je třeba zmínit velmi mladou hereckou naději Valentýnu Bečkovou, která představovala Terezku, protože scény s ní byly všechny naprosto fantastické. Protějšky výše zmíněných dam ztvárnili srbští herci Branislav Trifunovič a Predrag Manojlovič a Chorvat Janko Popovič Volarič. S tím ale souvisí další nesnáz – předabování některých postav. Protože ačkoliv je Česko špička v dabingu, tohle se z nějakého důvodu vůbec nepovedlo a kazí to celkový dojem. Speciálně když mluví Marek, neustále si díky jeho hlasu představujeme Filipa Blažka.
Třebaže se snímek snaží být vtipný, moc mu to nevychází. Občas se divák možná nad něčím lehce pousměje, ale většina rádoby humorných dialogů a epizod vyzní tak nějak do ztracena, protože působí nuceně. Kdo ví, zda si herci na place kvůli rozdílným národnostem vůbec rozuměli, někdy to totiž vypadá, že vzájemná interakce mezi nimi poněkud pokulhává.
Oproti české tradici jsou zde patrné zcela odlišné záběry kamer, což bude zapříčiněno pravděpodobně tím, že většina tvůrců pochází ze slovenského prostředí. Těžko určit, čím přesně to je, ale může nám to připomínat tvorbu anglické spisovatelky Rosamundy Pilcher.
Téma je velice podobné tomu v minulém filmu, kromě trochu jiného obsazení nenabízí nic moc nového. I když stopáž není nijak dlouhá, kvůli zdlouhavému rozjezdu vám může přijít, že sedíte v kině celou věčnost. Snímek se měl spíše zaměřit na jeden konkrétní příběh a nesnažit se za každou cenu představit všechny tři dějové linky. Protože máme tak sice od každého trochu, ale vlastně žádný pořádně, a to je celkem škoda. Přesto si určitě Příliš osobní známost najde své publikum, kterému bude vyhovovat sledovat příběhy ze života a řešit složité mezilidské vztahy.
Teď budeme s tchyní a náhradní maminkou jedna šťastná rodinka!
„Dáš si s námi trojku?“
„Takhle už to dál nepůjde…“
Příliš osobní známost / Príliš osobná známosť
Téma je velice podobné tomu v minulém filmu, kromě trochu jiného obsazení nenabízí nic moc nového. I když stopáž není nijak dlouhá, kvůli zdlouhavému rozjezdu vám může přijít, že sedíte v kině celou věčnost. Snímek se měl spíše zaměřit na jeden konkrétní příběh a nesnažit se za každou cenu představit všechny tři dějové linky. Protože máme tak sice od každého trochu, ale vlastně žádný pořádně, a to je celkem škoda. Přesto si určitě Příliš osobní známost najde své publikum, kterému bude vyhovovat sledovat příběhy ze života a řešit složité mezilidské vztahy.
- Hodnocení