Recenze Chlap na střídačku: Nedostačující zápletka, u které se nijak zvlášť nepobavíme a ještě se budeme za tvůrce cítit trapně

Name: Recenze Chlap na střídačku: Nedostačující zápletka, u které se nijak zvlášť nepobavíme a ještě se budeme za tvůrce cítit trapně
Rating: 20 (1 reviews)
Author: Lenka Vosyková

Recenze filmů

Od Lenka Vosyková Úno 11, 2020

Aneb Co by manželka nikdy v životě neřekla.

Za tímto stodevítiminutovým pokusem stojí především Petr Zahrádka, režisér a scénárista v jedné osobě. Před zahájením natáčení měl rozhodně zvážit, zda si k sobě nemá ještě někoho přizvat. Třeba by mu poradil, že jedna zápletka, která navíc vypadá jako z nějakého českého nekonečného seriálu, opravdu nebude dostatečně nosná pro celovečerní film.

Po patnácti letech manželství, ze kterého vzešly dvě krásné děti, Zuzana zjistí, že ji její manžel Jiří dlouhodobě podvádí. Rozhodne se vyřešit celou situaci v klidu a přijde s velmi netradičním řešením. Navrhne jeho milence Lence, že si ho budou po týdnu střídat. Jiří je tímto plánem překvapený, ale nijak se nezdráhá. Nejdříve to vypadá na vyrovnané soužití, které je snem téměř každého muže, ale postupně se to začíná čím dál tím víc zvrhávat.

Naprosto zásadním nedostatkem je velmi plochý děj. Naprosto zásadním nedostatkem je velmi plochý děj. Bez ohledu na to, jak moc je nerealistický, proto se s ním ani nemůžeme ztotožnit. I když je zajímavé sledovat, jak funguje uplatněná převrácená logika. Záletníky nejspíše více než samotný fyzický akt přitahuje to, že dělají něco zakázaného. Kdo ví, zda by to takto probíhalo i v reálu, ale to se nikdy nedozvíme, jelikož žádná mentálně příčetná a zdravě sebevědomá manželka by na nic takového v životě nepřistoupila.

Právě také kvůli iracionálnímu chování jednotlivých postav film ztrácí na jakékoliv důvěryhodnosti. Manželka i milenka se můžou přímo přetrhnout, aby svému milovanému ve všem vyhověly. Lhostejno, že on si mezitím každý den skoro bezelstně užívá s jinou a přitáhnout jeho pozornost je vyloženě jednoduchý úkol.

Snad jediné, co se tomuto snímku povedlo, je obsazení herečky Ivany Chýlkové do role svéhlavé manželky. Scény s ní ještě jakž takž baví, především kvůli jejím vynikajícím hereckým schopnostem. V rámci možností to ještě dobře uhrála i její filmová maminka Iva Janžurová. Jindy působivý Jiří Langmajer v této roli ovšem působí neskutečně pasivním a hloupým dojmem, ačkoliv má být profesorem na vysoké škole. Skoro se nabízí myšlenka, že je to takový svobodník Kouba po více než třiceti letech, zůstala mu bezmezná slabost pro ženy, jen už s ním nedokážeme soucítit a není nám svým způsobem zvláštně sympatický jako dříve. Herečka Lucie Žáčková má alespoň tu výhodu, že oproti svým kolegům není tolik známá, a tudíž alespoň člověk trochu zbystří, když se objeví.

Přestože má jít o komedii, moc se při sledování nezasmějeme. Možná se nám bude chtít chvílemi dokonce až plakat nad tím, jakým směrem se naše kinematografie ubírá. Pasáže, které mají být vtipné, jsou často spíše dost bizarní a až oplzlé. A když už se Langmajer snad potřetí dostane ke špatnému domu, všechno kouzlo onoho původního šprýmu dávno vyprchá. Hodně záběrů je dlouhých a vyloženě o ničem, stejně tak tomu je v případě dialogů. To způsobuje to, že se čas při sledování neskutečně vleče a celkově film nijak zvlášť nezaujme.

Tradice českých komedií není vyloženě špatná, ale tohle se jednoduše moc nepovedlo. Námět není úplně nevhodný pro tento typ komedie, jenže by musel být více rozvinutý, a i tak by neoslovil každého. Takhle se natahuje stopáž pořád okolo jedné epizodní záležitosti. A vedlejší linie, která je prošpikována stereotypy o gayích, tomu skutečně příliš nepřidá. Nejde ani definovat tento styl humoru, který je mnohdy za pomyslnou hranicí vkusu. Je nemožné se vžít do jednání jednotlivých postav a vlastně se o to ani nechceme pokoušet. To už si raději pusťme nějakou klasiku, třeba právě film Copak je to za vojáka…

Po tomhle výstupu už nebudeš mít ve třídě absolutně žádnou autoritu!